Nivnická 50 2019

Přinášíme žhavou reportáž přímo z kuchyňky našeho Standy!

Je sobota 19.5. 2019 , a vyrážím směr Nivnice. Letos závod Nivnická 50 nemá zázemí na koupališti Riviéra, ale nově na sportovním areálu. Za mě bych řekl , že lepší volba👍. Trochu bloudím než to najdu, ale aspoň možu poznat krásy Nivnice. Pak mě dobrá duše navede správným směrem. Su tu a parkruju u samého, a začíná se to tu pěkně sjíždět. V pátek odpoledne mi volal Peťa Pančocha , prej esli jedu? Já, ,, že jo“! On, ,,že na to se.. , že je v lese humus, a sjezd do Korytné je jedno kluziště“ ! No co už fčíl 😁. Říkám si že do zítra bude líp.
Vytahuju kolo, registrace, číslo a čip na kolo, a jdu se projet. Polňačka suchá, nahoře na lůce taky sucho, tak si říkám dobrý.
Letos Fera Trtek udělal jeden okruh na 27km , a dlouhá to pojede samozřejmě 2x. No dobrá, aspoň druhé kolo budu vědět do čeho lezu😊.
Stojíme na startu, a výstřel z děla nás posílá na trať. Zase všecí blázní, ale dá se to pochopit, jedeme zároveň s krátkou. Tak se snažím se nenechat vyblaznit, a dneska si to aspoň trochu užít. Zase se jedou bomby, ale držím se , zatím všude docela sucho, což mě teda překvapuje. Polňačky, a louky sucho, občas nějaká kaluž. Ale jede se pořád vzhůru, a vzhůru. Říkám si, že by se mohlo jet aj z kopca. No co se sjede, tak se zase dvojnásobek stoupá. Nemohl jsem si v hlavě poskládát tuto trať, ale teď už se mi to pomalu vybavuje. Je to taky jedna z nejtěžších tratí na 50tku nějakých 1300 metrů nastoupaných. Aspoň teda pro mě. Skoro žádné silnice, pořád po lese, nebo po poli kde fouká. A dneska teda fůkalo! Snažím se pořád držet s nějakýma klukama, abych to nemusel tahat sám. Až pak jak se vyjede na louku Kopaniska (asi) , a pak k rozhledně Obecnice. To fouká do zad, tak se dá trochu prišlápnout. Ale pak to začalo 😂, sjezd důle do Korytné. Jak říkal Peťa, tak sa aj stalo. Kolo si dělá samo co chce , a bylo zcela jedno jestli mám řidítka doprava či doleva😂. Aspoň že ta cesta nás trochu podržela. Hned vpravo , hned vlevo, hubu plnů blata, a naháněli jsme se tam jak kočka s myší. Sranda jak sviňa. Hned sem si vzpomněl na písničku , tancuj, tancuj , vykrůcaj 😂. Bo to tak z toho vrchu, než člověk do teho marastu vletěl vypadalo. Až sem to sjel důle ruky mě bolely , že sem si je necítil. Pak už zase z Korytné stoupák v lese, a dlouhý sjezd do Nivnice. Tam jsme neodbočili v pravo ke koupališti, ale jeli rovno do dědiny, kolem potoka, přes železnou lávku docela úzkou na ten kalup co jsme měli teda nic moc. Hleděl sem abych se na ni vlezl a neukončil v potoku. Pak chodníčkem kolem potoka, po druhém břehu , a na cestu a k hřišti. Kdo jel krátkou, měl vyhráno, kdo dlouhou, dal si to všechno ještě jednou.
Trasa vlastně byla stejná jako předešlé ročníky, jenom s tím, že při výjezdu ke Křížku jsme nejeli přes silnici na červenou turistickou značku, ale ještě na louce se odbočilo do prava na cestu po které jsme se pak vraceli z druhé strany a absolvování výjezdu na Lopeník.
Závod se zdařil, dojel sem bez újmy na zdraví a materiálu. Při sjezdu do Korytné se nám s kolegou , podařilo dojet Miru Peňáčka, který byl z toho docela nervózní. Potřeboval sem si odfrknout, tak sem se táhl za nima, s tím že když bude místo zkusím zaútočit. Nakonec sem to nechal až na dojest , ale krátká rovinka a tuhé nohy už to nedovolily.

Čas – 2:51:29
Celkem – 25
Kategorie – 2
Spokojenost, nohy už se začínají vzpamatovávat, pěkné počasí, pěkný závod.

A další závod máme 25.5.2019
Mamut Tour v Přerově na 220km👍, kterého by se měla s největší pravděpodobností zúčastnit i Alenka, Ondra, Víťa a Karel.

Staňo, děkujeme za krásné zážitky a fota. Jsme na Tebe pyšní! 🙂

Rubriky: Závody 2019 | Napsat komentář

Král Zahorja 2019

Ze závodů Vám přináší report Standa!

Píše se 11.5. 2019, a pokračuje další díl závodů MTB Karpaty Tour. Tentokráte ve Skalici, Král Zahoria MTB.
Peťa Hertl pro letošek předělal trať na jeden zaváděcí a jeden, nebo dva hlavní okruhy teda 50 nebo 20 km, asi kvůli pořadatelské činnosti a povolením. Trať je inovovaná z části po lesních asfaltkách, cestách a pak využívá traily ve Zlatnické dolině, které jsou opravdu výživné 😁.
Takže, jsem tu opět sám, zbytek naší grupy se nedostavil. Beru 50km , tedy 1+2 okruhy.
Dneska už se ukazuje trošku slušné počasí, a déšť je slibován až na odpolední hodiny, tak uvidíme.
Dneska je teplo, tak beru krátké/krátké, konečně zase po dlouhé době. Už mě to nebaví se navlékat do těch hader a jezdit v takové zimě. Rozhlížím se kdo tu je , a aspoň pár známých tváří tu je, takže nebudu tu zcela sám a budu mít s kým dát řeč 😊. Jdu se rozjet , v rámci zahřívání si projíždím trail nad koupalištěm, abych si to prohlídl a věděl do čeho asi jdu. Je to víc vyčištěné a kde to jde i širší. Místy je to vysypané kamennou drtí a nahoře je to ještě o kus prodloužené. Jáma do potoka se nejede (škoda) , jede se o kus dál a přejíždí se potok po betonové hrázce o šíři asi 40cm! To bude divočina v tem kalupu.
Na start dlouhé 50 se postavilo něco přes 100 závodníků, na krátké je jich taky tak a pár borců na fatbikách!!! Což teda obdivuju, že do toho s tímto šly. Stojíme na startu, a čekáme kdy se to pohne vpřed. Peťa furt vykládá a pak ještě paní starostka Skalice a pořád nic. Máme 8minut zpoždění každý natěšený a plný adrenalinu, a čekáme až se to vypustití. Peťa stojí s tereňákem jako zaváděcím autem před náma, a když už si myslíme, že vše jede, tak se nejede, a málem jsme ho převálcovali 😁. Už je konečně odstartováno a jede se , všecí blázni jak kdyby byl za zatáčkou cíl. Jeden mladý mě tam nabere , a padám ale ještě to ustojím , tak ho sprdnu hned zkraje. Pak už je klid. Jede se po asfatce dozadu směrem na Mlýnky, a taky se pak tam odbočí. Kolem hráze přehrady , a zpátky k Zlatnické , ale pak přejezdem silnic a hurá na polní cestu nahoru po loukách až na původní trasu která nás opět svede ke Zlatnické. Tam před záchytnýma nadržema už odbočujeme doleva na traily. Teď už je to trochu natáhlé, takže je to v klidu. Projedeme traily , sešup ke koupališti a proti proudu potoka kus zpět nahoru , přes potok po hrázce, přes silnic zas do lesa zpět na asfaltku a zase směrem na Mlýnky. Tam už neodbočujeme , ale jedeme rovně dál po asfaltce směr Kamenná bouda, pak doleva hore kopcom po staré trase na Kovalovské lůky. Ve sjezdu k lovecké chatě Križnica je prudká točka na pravů ruku kterou přejiždíme , tak se musíme vracet. Jede se stojka na Čupy a pak sjezd k Lovecké chatě, výjezd zpět ke Kamenné Boudě a do leva na dlouhý sjezd na druhou část trailů ve Zlatnické. A toto ještě jednou.
Nohy jsou ještě rozsekané ze Šely, takže nic moc, ale držím se zuby nehty. Míra , můj protivnik v kategorii se mi kdesi ve sjezdu do Zlatnické ke koupališti ztrácí z dohledu. Až pak se dovídám, že blbě odbočil dole přímo do cíle, a ne že má jet do prava na hlavní okruh. Ale vrátil nám to nahoře na Kovalských lůkách kdy jsme přejeli odbočku na Čupy. Traily nad koupalištěm byly v pohodě, ale zato na druhé straně to bylo jak po másle 😂. Blátíčko , listí, skvělá kombinace! Párkrát jsem skončil v lese, ale naštěstí bez újmy na materiálu, či zdraví. Člověk musel mít oči na šťopkách aby něco nepřehlédl a nevyvedl něco čeho by se potom litovalo. Bylo to dost o hubu. V trailech vlevo od koupaliště bylo taky pár krizovek, což jsem se v druhém kole už musel krotit abych někde nelehl.
Byl to dost záživný závod, zase full gas od začátku až do konce plný krásných trailů, dlouhých výjezdů, a super sjezdů👍.
Dnes to bylo něco přes 52 kilometrů , převýšení přes 1500 metrů , a podle času je vidět, že to nebyl jednoduchý závod.
čas 2:45:35
Celkem za 29
Kategorie za 3
Takže bedna a spokojenost.


Moc děkujeme za reprezentaci i report! Super výsledek! A sorry jako, ale nikdo další už dojet nemohl 😀
Jak už jsme psali, report ze silnice z Ostravy nebude, naši kopretinku z týmu potkal bezohledňák v autě – ale NIC vážného se nestalo, naražený loket a bolavé koleno se dalo rychlo do pořádku. Stále ALE opakujeme, dávejte na sebe prosím pozor, i když máte přednost či nevidíte žádné nebezpečí – potencionální je vždy.

Rubriky: Závody 2019 | Napsat komentář

Memoriál Jarky Krátkého (časovka, hlavní závod) 2019

Nedávno jsme měli debatu, kdy jsme probírali něžnou část našeho týmu. Alenka pořád tvrdí, že plánuje jen jeden závod ročně a netrénuje nijak cíleně, ale když se zazvoní u Habíků – nikdo Vám neotevře – Ondra šteluje kola a Alču najdeme buď na kole, pobíhat se psem v lese nebo na závodech, tak nevíme. Ona nás asi lakuje. A lakovala nás stejně i tento víkend, kdy bylo v plánu vyrazit na Šelu. Plán se ale změnil, a v sobotu ráno Alča vyráží společně s kamarádem Laďou na závody do Hradce. Přesněji na sobotní (premiérovou) časovku na silničním kole bez hrazdy a na nedělní okruhy okolo 90 kilometrů.

Dle slov svědků, měla Alenka v sobotní časovce vyloženě šťastné startovací pořadí. Všechny ženy již měly odjeto, a předposlední nastupovala naše závodnice, na kterou slunce hodilo slušný bobek. Začalo lehounce pokapkávat a Alči se začaly zmenšovat ďolíčky na tváři. V hlavě se přesvědčovala, že určitě nebude pršet. Laďa asi věděl proč Alči vzal brýle. Na druhém kilometru už totiž nebylo nic vidět i bez nich. Šťakot, který doprovázel Aluš až do cíle, byl poměrně brutální. „Když mě před cílem předjížděl borec v mustangu a celou mě ojel vodou, zůstávající na silnici, tak už jsem měla co dělat, abych nevyprskla smíchy – někdo na mě dneska něco přivolal 😀 ale bobky jsem měla v zatáčkách, jela jsem opatrně, o život nešlo..“ O život sice nešlo, ale něco z toho nakonec káplo. Alčin dvacetišesti minutový čas byl oceněn třetí příčkou. Alča si pochvalovala pozávodní servis, kdy na durch mokrá měla vše připravené v teple na pokoji.

Nedělní počasí nehlásilo o moc více slunečních paprsků a ranní teplota nabádala ke sledování cyklistiky maximálně z postele. Dobrá nálada ale nechyběla, chyběl spíše chtíč, Alča v ústraní přesvědčovala samu sebe, že se jí chce, a že jí není zima. Hlavně přesvědčit hlavu. Od desáté hodiny začala prezence závodníků a závodnic. Pár minut po desáté cvakaly pedály a rozjel se první okruh kategorie žen. Nedostali jsme z Alči moc informací (rozuměj, vytuhla v devět hned po pověšení poslední pračky), ale šlo cítit, že ji nebaví se schovávat, což pro vítězství a ušetření sil, je někdy víc než nutné. A kočkovat se s eliťákama není úplně nezbytné. Aluš je prostě kuře, ale i přesto si vyjela krásné druhé místo, dle jejich slov „slušně jsem potrénovala, a nakonec mě to i bavilo“ si závod i užila. A to je možná to nejdůležitější na naší úrovni „závodění“.

Děkujeme za hezkou prezenci týmu a stálý úsměv na obličeji! 🙂

Rubriky: Závody 2017 | Napsat komentář

Author Šela Marathon 2019

Staňa Vám přináší krásný osobitý report ze Šely.

Tak máme za sebou další závod. Jedná se o jarní klasiku, a to Author Šela Marathon!!!
Připravoval sem se, trénoval, závodil, ale stejně to nestačilo 😢!
Je sobota 4.5.2019, Týn nad Bečvou, 6°C! Ale, naštěstí se počasí umoudřilo, ráno přijíždím v 7hod na prezentaci do Týnu, mraky jsou roztrhané, vylézá sluníčko, což by mohlo znamenat pěkné počasí. A taky že jo, podařilo se.
Ale nebudu předbíhat. Posnídat, kafíčko, taška s věcmi do auta, a hurá směr Týn nad Bečvou. Ráno přijíždím, teploměr nemilosrdně ukazuje stále 6°C. Docela kosa! Tak co na sebe😲? Aby toho nebylo moc, nebo aby nebyla zase zima?! Dal sem krátké-kratké, teplé tričko a návleky na ruce. Trochu se rozjet, a honem vzít místo v koridoru. Zima ale je! Takže co jsem se trochu rozjel a zahřál, tak zase chladnu na startu.
Je odstartováno a jde se do toho hodně zostra. Zatím se cítím fajn a jedu co to dá, tak jak na 50kách 😂. Říkám si na hrad a pak zvolním. Hradem proletíme hodně rychle, je to asi o 15 minut rychleji než sem byl zvyklý. Ale zatím to je pořád v pohodě. Nohy bolely a byly tuhé, ale říkal sem si, že se to ještě rozjede. No bohužel 😢! Bylo to horší a horší. Nevím kde jsem udělal zase chybu😢. Ve Zbrašově už mě tahají nohy, tak se zastavují na občerstvovačce něco pojest, a doplnit pití. Po průjezdu Rybařema už nohy sekají jak hrom, a vidím že to nebude dobré. Ještě se to snažím rozhýbat, a až ve Slavíči si beru magnesium nějaký gel, a 1/2 tyčinky. Snažím se držet tempo a uviset holčině co jede na druhém místě a ostatním, ale moc se to nedaří. Nohy jsou horší a horší. Mám za sebou 65km a ještě nějakých 40 mě čeká😁! Jak toto teda dojedu😲?! Zkouším měnit tempo aby si nohy odpočaly, a ještě těch 40 km dojely. Uhřínov, zase trochu odpočinek, doplnit tekutiny něco málo pojest, a zase mažu dál( že prej mažu 😂😂😂) Dávám další gel teď rychle cukry, sjíždím k Peklu. To bude peklo! Ženou nás jinam😲, sem v matu, a je to ještě horší cesta než Peklem!!! Ke konci je stojka jak 🐷 , říkám si slezu a projdu se, (moje druhé já mi říká – ať tě to ani nenapadne, co si takový srab???) Říkám si slezu(druhý hlas ani náhodou!!! Šlap a neremcej!). Poslední občerstvovačka Skrabačka, už to trochu zase jede, ale jenom trochu. Míjím kluky co spravují defekt, a jak tak jedu v agónii, tak se aj zapomenu zeptat, jestli něco nepotřebují! To su ale osel! (v cíli se dovídám, že nic stejně nepotřebovali) Tak su rád, že nejsu za fenu. Sjíždím do Loučky, a jak sem si říkal, v klidu dojet do Lipníku. Po cestě dávám Turbo a magnesium. Dobře vím, že mě dycky u Bečvy chytají křeče. Tak dopředu nějaká prevence. Ať možu ten kopčár k Helfštýnu jenom vyletět 😊. Stejně to prd pomohlo😁😂! Podjíždím most , přejíždím na druhou stranu Bečvy, a hurá na Helfštýn. Rozjíždím se a tak jak každý rok, křeče! Ale fakt brutál!!! Snažím se to rozjet, rozmasírovat. Jedna noha povolí, začne škubat zase druhá 😁 a pak křeče! Nemožu ani šlapat, nedá se s tím ani hnout. Pomáhá až se v Týnu otáčím do kopce, a zařazuju těžký převod a snažím se to drtit opravdu na těžko ve stoje. Křeče povolují, no chvála pánu Bohu. Už se jede! Nakonec vyšlápnu aj poslední prudkou stojku před loukou. Teď už se mícháme s dojezdem krátké tratě, jenom si kontroluju stav za sebou, a je to už v pohodě, žádný z dlouhé, jenom pouštím rychlé kluky z krátké 😊👍. Ještě objet 🏰 , pomotat se po louce a mám to za sebou 😊😉.
Prvně jsem hodně na sebe nas…ý a zlý, netušil jsem kde jsem udělal a jakou chybu – proč to tak dopadlo. Teď už s odstupem jsem spokojený. Celkem rychlý závod, ještě tak rychle jsem to nejel.
Čas 5:09:37
Celkově 104
Kategorie 5

Takže to byl Šela Marathon 101!

Děkujeme za detailní report a super výkon! Na dlouhé trase se Staňou bojoval ještě Vít Petráš a Jan Peza, kteří se vydali na romantickou vyjížďku ve dvojku – tož bylo z toho páté místo. Kluci šikovní!

DÍKY!

Rubriky: Závody 2019 | Napsat komentář

Pavé Tour Milovice 2019

Blížilo sa stavjání mája a konečně očekávané středeční volno. Na prvního mája se Alči začaly zapalovat lýtka – tož prostě jí cukaly nohy a přátelští chlapci jí nemuseli dlouho přemlouvat na Pavé Tour Milovice.

Po bujarém nočním životě, bylo ranní vstávání sice trošku těžší než obvykle, ale nakonec se všichni schází u Pavla Žáka v Morkovicích. V domluveném počtu Pavel, Jirka, Michal a Alča vyráží směr Nymburk. „Absolutně nás nerozhodila kosa a vítr, ani brutální fronta na přihlášení, a už vůbec ne chcanec na start. Do Milovic letos přijel závodit rekordní počet účastníků. Nikdo z nás ale závod ještě nejel, a tak jsme ani nevěděli, co máme očekávat – byli jsme nepokřtění. “

Tak tak se naši závodníci stíhají rozjet a dojíždějí na posunutý start v 11:20. Bohužel ze zadních pozic přechází Alči mráz po zádech – „už vidím tu brzdu plyn 😀 “ Nakonec se start posunul ještě na 11:30, a nakonec zase na 11:25 – a nakonec se konečně startovalo. Zpestřením byly obrovské tanky z nedalekého vojenského prostoru.

Brzda plyn byla hned od začátku a začal boj o pozice v balíku, jenž se začíná dělit na dva, které se za malou chvíli začnou trousit na skupinky ještě menší, dle výkonnosti. Pavel moc dlouho nečeká a okamžitě nastupuje s ještě jedním nebojsou – 50km v úniku. Pavel chtěl asi fotku 🙂 Chtěla ji i Alča, která se zezadu probojovala k druhé části balíku, kterému ale neuvisela, odpadla do propadliště dějin a sama točila pár kilometrů, kdy čekala na muže, kteří přiváží i ještě jednu ženu.

Jirka i Míša si hlídají své pozice. Pavel stále v úniku. Alča bojuje s ženou, která se sebou měla na pomoc dva statné chlapíky. Alča se jim asi moc nelíbila – pokusů ji odpojit bylo hned několik.

Když jsme se o Pavé bavili v předvečer závodu, bylo to samé hihňání a kolik tam asi může být kostek, a málo – to bude cajk, tož šak jsi holka z dědiny.. No, přátelé, kostek tam bylo jak maku – a měli jsme z toho hlavičku jak makovičku. Sil se ani moc šetřit nedalo, hned po kostkách přišly úseky panelové cesty, která byla značně rozbitá. Jinak na tom nebyla ani normální asfaltka. No údržba silnic by se měla stydět.

Všechny kategorie jely stejný počet kol, dohromady 98km. Bednu nakonec vybojoval přesvědčivým výkonem Michal Hradil a bral třetí místo. A naše Alenka, podezřele sbírajic bedny, se nerozsypala hlavně psychicky. Bere zasloužené druhé místo po skvělém spurtu a taky trochu božích mlýnech? „Já su tak ščastné“. Gratulujeme všem závodníkům.

P.S.: Pavel tu parádní fotku má 🙂

Rubriky: Závody 2019 | Napsat komentář

Rohálovská 50 2019

Sobotní den 27.5. měl být upršený, ale naštěstí se počasí smilovalo a ráno jsme se probudili do chladného, ale ne zas tak špatného rána.

Na start Rohálovské 50 se měli postavit Habíci, Staňa i Robča. Někteří ale nakonec zvolili rodinnou pohodičku, a tudíž osamělým štěňátkem na startu zůstal jen Stanislav Mančík, který perfektně zpracoval reportáž o závodě. Ostatně přečtěte si to sami.

—-

Po příjezdu do Prusinovic zjišťuji aktuální teplotu, což je 11°C. Žádná sláva. Jdu se zaregistrovat, a domlouvám si divokou kartu, neboť se startovní číslem už nelze hýbat, a startovat někde zezadu v 700ti hlavém balíku závodníků není dobré. Po mailovém jednání s hlavním organizátorem p. Koplíkem a doložení výsledku z Morkovského bajku i našeho Drtikola, nebylo co řešit. Teď už ho jenom někde na náměstí, kde bylo zázemí závodu, najít. Podařilo se, známka je na čísle, najíst se a hurá se rozjet. Rozjíždím se až do 12 hodin, ale když už jdu na start, další koridor za námi je už plný až do nedohledna! Je to neskutečné, ale na start se postavilo bezmála 700 závodníků!!! Asi stojím v první stovce, což je výhoda. Ještě pár rozhovorů s Jobrem, Terezků Huřikovů atd., které vedl Pavel Mrázek, a jde se na to.
Pár sekund, odpočítávání a výstřel z děla nás vyslal na trať 50km dlouhou s cca 1000 metrů převýšení.
A přesně jak 50tky bývají od startu do cíle – full gas, a taky že jo!!! Po silnici ještě dobrý, ale nájezd do terénu, a mlha přede mnou, mlha za mnou! Ne tak mlha jako v tej pohádce, ale spousta prachu. Ten déšť co slibovali meteorologové by opravdu bodl, ale co už. Jede se rychle a začíná boj o pozice. Vracíme se zpátky do Prusinovic, projíždíme startem a mažeme na Dřevohostice, ale kousek za Prusinovicema odbočujeme doleva na polní cestu směrem na Pecetluky. Hned na kraji je prudký stoupák, který dal zabrat. Pak zase na šotolinu, lesní asfaltku, jedou se bomby, já se snažím udržet ve skupině, abych zbytečně neztrácel a nejel sám proti větru, který nebyl opět malý 😢. Trasa je krásná, je tam hodně trailů, krásně namotaných v lese mezi stromy. Ve sjezdech musel mít člověk oči jako ostříž, aby někde nevletěl a nerozsekal se. Což se některým očividně nepodařilo. Ne že to odnesl materiál, ale u některých i zdraví. To je horší.
Měl jsem pár drobných zaváhání, které ale naštěstí dopadly dobře, a nešel jsem k zemi. Bylo tam hodně takových odkloněných cest plných prachu, který moc v téj rychlosti nepodržel. Ale bylo to zábavné a hravé. Akorát si z toho moc nepamatuju, bo su dycky vyplý 😂. V lese byla rokle, která prověřila techniku aj sílu závodníků. Pak jeden sjezd k dědině a lesíku. Tam řevu jak na karnevalu. Až jsme dojeli blíž, bylo mně to jasné – motanice v lese a šup přes potok 😊. No vypadal pěkně smradlavě, ale zvládl jsem to. Mazali jsme dál, cestou necestou. Na rovinách a otevřených cestách se chtělo držet balíku a pěkně se schovat. Zase nahoru, dolů a pořád dokola. Kluci jedou jak kdyby byli na atomový pohon. V balíku je se mnou ještě jeden důchodce, tak se snažím to roztrhat a odjet mu. To se mi pomalu ale jistě daří, a od nějakého 25 km už jedeme v pěti. Pokračujeme dál a hrne se to pořád full gas. Plápolám na konci skupiny jak špinavé trenky😂. Zase nahoru a dolů a sjíždíme do Dobrotic, tam proletíme barákem aj dvorem, což je paráda a jsem překvapen kama to jedem. Plný dvůr lidí, bečka naražená a grilovačka – tož paráda tak akorát pro mě. Ale tejto zimě to 🍺 nevím nevím. Ale ti co tam seděli nevypadali, že by jim to vadilo. Kolem silnice k Holešovickému zámku, přes park a zase brod, tentokrát už čistější, ale voda o to studenější. Asi mně teče do bot, měl bych zabrat 😁. V Tučapech nás dojíždí skupinka zezadu, nemám dobrý pocit. Bylo by nás hodně na cílovou rovinku a hlavně ten sjezd lesem před Prusinovicema. Tak za to beru, vyštrachal jsem zbytek sil někde, kde jsem ani nevěděl že by mohly být. Zavřu pružení, o stupeň podřadím, zkouším to rozjet a jde to. Ostatní zůstávají za mnou. Před posledním sjezdem do Prusinovic dojíždím borca přede mnou, a do sjezdu jdu jako první. Mám nevýhodu, nevím kama to vede, tak na konci lesa končím (naštěstí) v poli. Ten klučina mě zase předjede. Co už. Mažeme kolem hřiště, kde se to ještě trošku vlní a kontroluju si stav za mnou. Je to v pohodě. Malý hup k cílové rovince, ještě ho zkouším dát, ale nohy protestují. Prdím na to a v poklidu už dojíždím. Mám to za sebou, chvála pánu Bohu, cíl mám za zády 😊😉👍. Honem si dát větrovku, bo je zima a jdu sa vyjet.
Očista kola, očista mojí osoby, něco pojíst, doplnit tekutiny. Jdu nahlídnout na výsledky, a nevěřím vlastním očím.
Čas 2:05:00, celkově 70., v kategorii 2. !!! Bomba, to není možné. Počítal sem tak do 10. místa v kategorii.
Za mě maximální spokojenost.
Rohálovskou 50tku jsem jel vlastně po druhé. Kdy to bylo to prvně už ani nevím.

Tak to je asi všechno jak to probíhalo. Většinou mívám stejně okno, takže neví ani kama se jede.
Nejsu žádný pisálek a sloh mě ve škole taky moc nešel 😂

—–

Děkujeme Staníkovi za parádní reportáž, která byla velmi výstižná a zcela dle jeho slov 😀 a zároveň gratulujeme k parádnímu úspěchu v nadupané konkurenci!!!

Rubriky: Závody 2019 | Napsat komentář

Olšovské okruhy 2019

Po sobotním výběhu, a řádné kulturní vložce (z níž jedna nejmenovaná závodnice unikla doslova „po anglicku“), se na startovní čáru v Olšovci staví s úsměvem právě Alenka. Dnes je konkurence v ženách silná, a to se jí, dle výrazu, líbí. Ani dnes sluníčko zrovna nehřálo. Postupně začínalo být větší chladno, zvedal se vítr a začínalo lehounce prskat. Počasí ale bylo pořád ukázněné, o čemž se moc nedá mluvit při závodě mužů – tam už pršelo o něco více.

11:10 na start vyrážely kategorie MUŽI D,E společně s ženami, kadetkami a juniorkami. Alča si ponechává návleky pro případ nouze – ty ale v třetím kole, po pokusu dojet první skupinu, kterou si vlastní nepozorností nechala ujet, zahazuje do trávy. Věrní fanoušci hned sbírají svou trofej. Za kopcem si Alča počkala na druhou skupinu, kde sice byly ženy, ale i početné mužské zastoupení – tudíž si pomýšlela na dojetí skupiny za pomoci těchto borců. Pánové nechali dámy ale pěkně bojovat. Na špici se Aluš střídala s Denčou Bartošovou, a občas vycenila zuby Denčina kolegyně z týmu, Marcela Cieslerová. Ostatní děvčata odmítala střídat, ale holky se nechtěly „čuchtat“ – bylo vidět, že chtějí mít aspoň kvalitní trénink, a tak si udělaly hezký den. Několik nástupů skoro vždy pokryli muži, kteří dovezli i zbylé ženy, o úniku tedy nemohla být moc řeč..

V podstatě stejný scénář se odehrával až do posledního kola, kdy na jeho konci se začínaly zvedat ženy ze zadních pozic. Bylo vidět, že Denča nechává prostor pro svou týmovou kolegyni Marcelu, aby si vychutnala dojezd. V podstatě už o nic nešlo. Nicméně, Marcelu přejížděla žena zezadu, jenž se v tu chvíli pokusila zachytit Alenka, které se nelíbilo její počínání, začala ale pozdě. Vavřínové pořadí už si ale rozhodily skvělé první tři ženy.

Alča se řehní skoro vždy, protože na kyselé ksichty prej nemá vůbec čas, takže jsme se museli zeptat na pocity dojmy – „..super, bavilo mě to, mám z toho dobrý pocit – ale dělám pořád tolik chyb, třeba zahazuju návleky na neznámém místě, teď mi je někdo čórl, a tu je kosa z nosa..“ Návleky se našly, věrní fanoušci je chtěli uchránit před deštěm a případnou újmou – děkujeme za závod i vynaložené síly!

Rubriky: Závody 2019 | Napsat komentář

Pálava ride – týmový švih

Neděle, před velikonočním pondělím, se zdála být ideální pro týmový švih na pohodu. Nebo jsme alespoň všem říkali, že to bude na pohodu (aby nás jelo co nejvíce:).

8:15 Habíci sjíždějí z výšin do dědiny na domluvený sraz. Společně s Karlem se vydáváme směr Buchlovice, kde nabíráme Víťu, Peťu, Jaru a pádíme do Vracova. Tam už poslušně čeká Karel se svým kamarádem Zdeňkem.

Začíná štreka směr Pálava v poměrně vysokém tempu. Zatím ale nikdo nemá problém. V podstatě až za Lednicí nebylo větší stoupání. První delší kopec přišel v Milovicích, kde vyráží Stáňa a Ondra. Do pedálů se opírá i Alenka a hákuje Oňu zuby nehty. Nakonec ji ale odpárá, protože jede fakt dost dobře, a společně se Staňou se hašteří na vrcholku kopce. Alču dojíždí Víťa, kterého překvapuje její převod – ta holka to jede na velkou. Tak nevíme, máme si z toho něco vzít?

Ostatní rozumně šetří síly a užívají si výjezd. První romantická zastávka po 110km u popelnic. Dáváme si řízek s bramborovým salátem bez bramborového salátu.

Zanedlouho nechybí ani romantická fotografie u hradu s výhledem na vodní nádrže Nové Mlýny. Jsme krasavečci, tak se musíme ukázat.

Cesta zpět už se klikatí víc a víc. A některým začínají chybět síly. Stáňa i Víťa mají stále spoustu energie, a tak jeli poměrně dlouhou špici. Nakonec se ale střídáme všichni, včetně Alenky, která naprosto zbytečně reptala, že bude zdržovat.

V Zaječí v hospodě jsme šokovaní našim průměrem 31,5km/h. Tak buď tady někdo něco sype, a nebo letos fakt málo pijem. Jsme ale vděční i rozumným a zkušeným silničářům, jako je například Péťa, jenž nás i trochu krotil. Věděl totiž proč.

V Mistříně se odpojuje Zdeněk s poděkováním za parádní švih, a s tím, že mu možná málo kdo uvěří jak ho holka třikrát dotahovala zpět do balíku. My ale válčíme dál v terezíně směr “aquárko”, naše nejmilejší stanoviště, na které myslíme – už když ráno nahazujeme dresy. V kopci z Jestřabic ale někteří mají chuť závodit. Bláznivým tempem to rozjíždí Víťa, kterého zezadu znásilňuje Alenka a vyráží na vrchol v plném nasazení, které jí opravdu vydrželo až nahoru, šikulka. Ondra ji asi dobře trénuje – jinak to nevidíme. Ale! – ještě před ní to stíhá dříve Jara. Ten zatlačil na pilu a parádně pojíždí celou skupinu. A je to tu..po sjezdu už skoro slyšíme zvuk tekoucího zlatavého moku z pípy.

Na “Aquárku” jsme poseděli, pojedli a domluvili večerní kulturu. Bylo to na úrovni – degustace vín u Karla byla velmi příjemná.

Pánové a dámo, díky za super švih, byla to sranda (pánové, dáma), krása (dáma), vtípek(pánové, dáma), anekdota(pánové) 🙂

Rubriky: Závody 2019 | Napsat komentář

ČMŽO Salašský Drtikol

Vážení cyklonadšenci,

Od závodu je to již 14 dní, a my můžeme díky Vašim názorům bilancovat a vyhodnocovat, co bylo a nebylo suprové.

Tak pro začátek, počasí vyšlo na jedničku, trakaře nepadaly a podchlazených bylo jen 26 pořadatelů z 80-ti. Legrace. Nicméně, rosničky jsme nepřemluvili a nezbylo nám nic jiného než se smířit s deštěm, sněhem a silným větrem.

Pro nás potěšující informací byla hojná účast dětí, rekordní počet závodníků i přes nepřízeň počasí – tihle bezkonkurenční závodníci u nás mají obrovský obdiv.

V hlavním závodě to zase nebyla až taková hrůza, nejste žádné máčky, a tak jste se s tim suprově poprali – bez zranění. Ty nadávky jsme si zapisovali, příští rok za to budeme vybírat pade do pokladničky – na pívo.

Za muže:
1. Pavel Žák
2. Pavel Skalický
3. Pavel Boudný

Za ženy:
1. Lucie Skřivánková
2. Natálie Sichálková
3. Svatava Kučná

Děkujeme všem závodníkům, ale také pořadatelům, kteří odvedli kus práce – jsme pořádná parta a vážíme si toho, strašně moc!! V konečném důsledku je to pro nás velmi důležité – když se sejdeme a uspořádáme akci pro ostatní, kdy mrzneme, vybíráme dovolenou a přemlouváme své polovičky, aby ještě do půlnoci zůstali.

Zase za rok, a vemte sluníčko, díky – tým CK SALAŠ 🙂

Rubriky: Závody 2019 | Napsat komentář

Vrchařská koruna Valaššska 2019 a Michal Janováč s Martinem Janušem

Přinášíme report přímo z úst samotného účastníka, Michala Janováče z CK SALAŠ.

„Stejně jako před dvěma lety jsem se vydal na Vrchařskou korunu Valašska s kamarádem
Martinem Janušem z Halenkova. Podle zveřejněných 20ti vrcholů jsme si naplánovali trasu,
která nám vycházela na cca 360 km. Začali jsme v pátek 29. března o půlnoci vrcholem
Strážka u Valašského Meziříčí, a pokračovali na další vrcholy směrem k Rožnovu. První 4
vrcholy jsme zvládli za 4 hodiny, což byl slušný začátek. Ovšem potom přišly Pustevny a Lysá
hora, která nám vzala hodně času – a hlavně spoustu sil. 6 km tlačení kola sněhem až na
vrchol, nic příjemného. Nahoře odpočinek a jedeme dál. V plánu byly další 4 vrcholy – chata
Kmínek, Benšky, rozhledna Štiavník a Kohůtka. Bohužel zvolená cesta po hřebeni ve sněhu a
únava nás donutila dnešní putování ukončit už o půlnoci po Kmínku. Druhý den nad ránem
jsme tyto vrcholy pokořili po asfaltové cestě, což nám naši trasu prodloužilo asi o 80 km.
V odpoledních hodinách následovaly dva vrcholy u Vsetína – Vsacký cáb a Nivka. Už za tmy
jsme pokračovali směrem na Valašské Klobouky. Cestou jsme zdolali vrchol Jahodný a Kapli
sv. Huberta u Valašské Senice. Po půlnoci už bylo třeba nabrat další síly
dvouhodinovým spánkem v autě. Doplnili jsme jídlo do batohu, něco přímo do žaludku a jeli
jsme naši pouť dokončit. U Klobouk jsme dali vrchol Hložeckou kapli a pokračovali jsme
dlouhým přejezdem na Janův hrad u Vizovic. Tam dělal kolega druhý defekt. Nedaleko byl
jeden z lehčích vrcholů Oškerkovi paseky a další dlouhý přejezd proti větru na Rusavu, kde
byl náročný výjezd na Pardus. Já už byl se silami v mínusu, a jel jsem už jen silou vůle. Na
předposledním vrcholu rozhledna Maruška jsme dojedli poslední zásoby jídla a zbývala jen
Kunovická hůrka. Bohužel jsme zvolili cestu „je to sice dál, o to horší cesta“, ale nakonec jsme
za silného větru a přes pastvinu plnou ovcí poslední vrchol zdolali. Byly asi 4 hodiny
odpoledne a měli jsme to za sebou. Celková vzdálenost 446 km, 7864 nastoupaných metrů a
asi 6 hodin spánku. VKV jsme dojeli na 11. a 12. místě.“

Rubriky: Závody 2019 | Napsat komentář