Olšovské okruhy 2019

Po sobotním výběhu, a řádné kulturní vložce (z níž jedna nejmenovaná závodnice unikla doslova „po anglicku“), se na startovní čáru v Olšovci staví s úsměvem právě Alenka. Dnes je konkurence v ženách silná, a to se jí, dle výrazu, líbí. Ani dnes sluníčko zrovna nehřálo. Postupně začínalo být větší chladno, zvedal se vítr a začínalo lehounce prskat. Počasí ale bylo pořád ukázněné, o čemž se moc nedá mluvit při závodě mužů – tam už pršelo o něco více.

11:10 na start vyrážely kategorie MUŽI D,E společně s ženami, kadetkami a juniorkami. Alča si ponechává návleky pro případ nouze – ty ale v třetím kole, po pokusu dojet první skupinu, kterou si vlastní nepozorností nechala ujet, zahazuje do trávy. Věrní fanoušci hned sbírají svou trofej. Za kopcem si Alča počkala na druhou skupinu, kde sice byly ženy, ale i početné mužské zastoupení – tudíž si pomýšlela na dojetí skupiny za pomoci těchto borců. Pánové nechali dámy ale pěkně bojovat. Na špici se Aluš střídala s Denčou Bartošovou, a občas vycenila zuby Denčina kolegyně z týmu, Marcela Cieslerová. Ostatní děvčata odmítala střídat, ale holky se nechtěly „čuchtat“ – bylo vidět, že chtějí mít aspoň kvalitní trénink, a tak si udělaly hezký den. Několik nástupů skoro vždy pokryli muži, kteří dovezli i zbylé ženy, o úniku tedy nemohla být moc řeč..

V podstatě stejný scénář se odehrával až do posledního kola, kdy na jeho konci se začínaly zvedat ženy ze zadních pozic. Bylo vidět, že Denča nechává prostor pro svou týmovou kolegyni Marcelu, aby si vychutnala dojezd. V podstatě už o nic nešlo. Nicméně, Marcelu přejížděla žena zezadu, jenž se v tu chvíli pokusila zachytit Alenka, které se nelíbilo její počínání, začala ale pozdě. Vavřínové pořadí už si ale rozhodily skvělé první tři ženy.

Alča se řehní skoro vždy, protože na kyselé ksichty prej nemá vůbec čas, takže jsme se museli zeptat na pocity dojmy – „..super, bavilo mě to, mám z toho dobrý pocit – ale dělám pořád tolik chyb, třeba zahazuju návleky na neznámém místě, teď mi je někdo čórl, a tu je kosa z nosa..“ Návleky se našly, věrní fanoušci je chtěli uchránit před deštěm a případnou újmou – děkujeme za závod i vynaložené síly!

Rubriky: Závody 2019 | Napsat komentář

Pálava ride – týmový švih

Neděle, před velikonočním pondělím, se zdála být ideální pro týmový švih na pohodu. Nebo jsme alespoň všem říkali, že to bude na pohodu (aby nás jelo co nejvíce:).

8:15 Habíci sjíždějí z výšin do dědiny na domluvený sraz. Společně s Karlem se vydáváme směr Buchlovice, kde nabíráme Víťu, Peťu, Jaru a pádíme do Vracova. Tam už poslušně čeká Karel se svým kamarádem Zdeňkem.

Začíná štreka směr Pálava v poměrně vysokém tempu. Zatím ale nikdo nemá problém. V podstatě až za Lednicí nebylo větší stoupání. První delší kopec přišel v Milovicích, kde vyráží Stáňa a Ondra. Do pedálů se opírá i Alenka a hákuje Oňu zuby nehty. Nakonec ji ale odpárá, protože jede fakt dost dobře, a společně se Staňou se hašteří na vrcholku kopce. Alču dojíždí Víťa, kterého překvapuje její převod – ta holka to jede na velkou. Tak nevíme, máme si z toho něco vzít?

Ostatní rozumně šetří síly a užívají si výjezd. První romantická zastávka po 110km u popelnic. Dáváme si řízek s bramborovým salátem bez bramborového salátu.

Zanedlouho nechybí ani romantická fotografie u hradu s výhledem na vodní nádrže Nové Mlýny. Jsme krasavečci, tak se musíme ukázat.

Cesta zpět už se klikatí víc a víc. A některým začínají chybět síly. Stáňa i Víťa mají stále spoustu energie, a tak jeli poměrně dlouhou špici. Nakonec se ale střídáme všichni, včetně Alenky, která naprosto zbytečně reptala, že bude zdržovat.

V Zaječí v hospodě jsme šokovaní našim průměrem 31,5km/h. Tak buď tady někdo něco sype, a nebo letos fakt málo pijem. Jsme ale vděční i rozumným a zkušeným silničářům, jako je například Péťa, jenž nás i trochu krotil. Věděl totiž proč.

V Mistříně se odpojuje Zdeněk s poděkováním za parádní švih, a s tím, že mu možná málo kdo uvěří jak ho holka třikrát dotahovala zpět do balíku. My ale válčíme dál v terezíně směr “aquárko”, naše nejmilejší stanoviště, na které myslíme – už když ráno nahazujeme dresy. V kopci z Jestřabic ale někteří mají chuť závodit. Bláznivým tempem to rozjíždí Víťa, kterého zezadu znásilňuje Alenka a vyráží na vrchol v plném nasazení, které jí opravdu vydrželo až nahoru, šikulka. Ondra ji asi dobře trénuje – jinak to nevidíme. Ale! – ještě před ní to stíhá dříve Jara. Ten zatlačil na pilu a parádně pojíždí celou skupinu. A je to tu..po sjezdu už skoro slyšíme zvuk tekoucího zlatavého moku z pípy.

Na “Aquárku” jsme poseděli, pojedli a domluvili večerní kulturu. Bylo to na úrovni – degustace vín u Karla byla velmi příjemná.

Pánové a dámo, díky za super švih, byla to sranda (pánové, dáma), krása (dáma), vtípek(pánové, dáma), anekdota(pánové) 🙂

Rubriky: Závody 2019 | Napsat komentář

ČMŽO Salašský Drtikol

Vážení cyklonadšenci,

Od závodu je to již 14 dní, a my můžeme díky Vašim názorům bilancovat a vyhodnocovat, co bylo a nebylo suprové.

Tak pro začátek, počasí vyšlo na jedničku, trakaře nepadaly a podchlazených bylo jen 26 pořadatelů z 80-ti. Legrace. Nicméně, rosničky jsme nepřemluvili a nezbylo nám nic jiného než se smířit s deštěm, sněhem a silným větrem.

Pro nás potěšující informací byla hojná účast dětí, rekordní počet závodníků i přes nepřízeň počasí – tihle bezkonkurenční závodníci u nás mají obrovský obdiv.

V hlavním závodě to zase nebyla až taková hrůza, nejste žádné máčky, a tak jste se s tim suprově poprali – bez zranění. Ty nadávky jsme si zapisovali, příští rok za to budeme vybírat pade do pokladničky – na pívo.

Za muže:
1. Pavel Žák
2. Pavel Skalický
3. Pavel Boudný

Za ženy:
1. Lucie Skřivánková
2. Natálie Sichálková
3. Svatava Kučná

Děkujeme všem závodníkům, ale také pořadatelům, kteří odvedli kus práce – jsme pořádná parta a vážíme si toho, strašně moc!! V konečném důsledku je to pro nás velmi důležité – když se sejdeme a uspořádáme akci pro ostatní, kdy mrzneme, vybíráme dovolenou a přemlouváme své polovičky, aby ještě do půlnoci zůstali.

Zase za rok, a vemte sluníčko, díky – tým CK SALAŠ 🙂

Rubriky: Závody 2019 | Napsat komentář

Vrchařská koruna Valaššska 2019 a Michal Janováč s Martinem Janušem

Přinášíme report přímo z úst samotného účastníka, Michala Janováče z CK SALAŠ.

„Stejně jako před dvěma lety jsem se vydal na Vrchařskou korunu Valašska s kamarádem
Martinem Janušem z Halenkova. Podle zveřejněných 20ti vrcholů jsme si naplánovali trasu,
která nám vycházela na cca 360 km. Začali jsme v pátek 29. března o půlnoci vrcholem
Strážka u Valašského Meziříčí, a pokračovali na další vrcholy směrem k Rožnovu. První 4
vrcholy jsme zvládli za 4 hodiny, což byl slušný začátek. Ovšem potom přišly Pustevny a Lysá
hora, která nám vzala hodně času – a hlavně spoustu sil. 6 km tlačení kola sněhem až na
vrchol, nic příjemného. Nahoře odpočinek a jedeme dál. V plánu byly další 4 vrcholy – chata
Kmínek, Benšky, rozhledna Štiavník a Kohůtka. Bohužel zvolená cesta po hřebeni ve sněhu a
únava nás donutila dnešní putování ukončit už o půlnoci po Kmínku. Druhý den nad ránem
jsme tyto vrcholy pokořili po asfaltové cestě, což nám naši trasu prodloužilo asi o 80 km.
V odpoledních hodinách následovaly dva vrcholy u Vsetína – Vsacký cáb a Nivka. Už za tmy
jsme pokračovali směrem na Valašské Klobouky. Cestou jsme zdolali vrchol Jahodný a Kapli
sv. Huberta u Valašské Senice. Po půlnoci už bylo třeba nabrat další síly
dvouhodinovým spánkem v autě. Doplnili jsme jídlo do batohu, něco přímo do žaludku a jeli
jsme naši pouť dokončit. U Klobouk jsme dali vrchol Hložeckou kapli a pokračovali jsme
dlouhým přejezdem na Janův hrad u Vizovic. Tam dělal kolega druhý defekt. Nedaleko byl
jeden z lehčích vrcholů Oškerkovi paseky a další dlouhý přejezd proti větru na Rusavu, kde
byl náročný výjezd na Pardus. Já už byl se silami v mínusu, a jel jsem už jen silou vůle. Na
předposledním vrcholu rozhledna Maruška jsme dojedli poslední zásoby jídla a zbývala jen
Kunovická hůrka. Bohužel jsme zvolili cestu „je to sice dál, o to horší cesta“, ale nakonec jsme
za silného větru a přes pastvinu plnou ovcí poslední vrchol zdolali. Byly asi 4 hodiny
odpoledne a měli jsme to za sebou. Celková vzdálenost 446 km, 7864 nastoupaných metrů a
asi 6 hodin spánku. VKV jsme dojeli na 11. a 12. místě.“

Rubriky: Závody 2019 | Napsat komentář

!!! ČMŽO SALAŠSKÝ DRTIKOL 13.4.2019 !!!

Rubriky: Závody 2019 | Napsat komentář

Morkovské bajk 2019

Rána jsou ještě chladná, a ani dnešní nebylo výjimkou. Teploměr ukazuje nemilosrdný stupeň, a nechce se věřit, že má být dnes nejteplejší den.
Alenka se brzo ráno vydává na kole směr Bíteš, kde se konal první závod ČP v silniční cyklistice ŠKODA CUP 2019, a který chtěla vidět – tím pádem nám něžná síla na startu odpadá.

My ale ještě spokojeně ležíme v peřinách, a debatujeme s nohama o dnešních výkonech.
Morkovské bajk startoval nově ve 13:00 hodin, a proto jsme měli dostatek času na přípravu. Po desáté hodině se Ondra s Robčou vydávají přímo do Morkovic na kole. Při ideálním počasí na cyklistiku uteklo 25km jako voda. K našim dvěma členům se v místě závodu připojuje Staňa Mančík, ale i Jarda Špičák s Maťou Špičákem, kteří volí krátkou trať o délce 27km. Předpověď opravdu nelhala, a my přecházíme z návleků na krátký krátký. Taktiku jsme po cestě neprobrali, takže žádnou nemáme, a je tu start.

Na předních příčkách nám zcela jistě ujíždějí borci jako Pavel Boudný či Marek Rauchfuss. Zaváděcí kolo je poměrně dost rychlé, a přes prašná oblaka občas nešlo skoro vidět. Jarda s Maťou se zařazují do zadních pozic a Maťa šetří síly, protože ví, že dnes to bude dřina. Staňa nasazuje ostré tempo a jde vidět, že v zimě opravdu nezahálel. Ondra se snaží držet, ale jeho příprava byla slabší, a proto zvolňuje, čehož využívá Robča, naše „běhna“ 🙂 U občerstvovací stanice Robert galantně míjí Ondru a v nejbližším kopci mu ujíždí. Robert měl nejspíše i motivaci v podobě rodiny, která na něj čekala v cíli. Ten ale nebyl ještě ani zdaleka. Čekalo nás další celé kolo. Do letošní trati přibyla nová překážka v podobě jámy, která byla pro průjezdu prvního kola závodníků už pěkně „rozhňahňaná“, a začalo to klouzat. Naštěstí nás nepotkal žádný karambol.

Cílovou čáru nejdříve spatřil Staňa Mančík, o pár minut později jej následoval Robert Toček s Ondrou Habáňem. Staňa si odnáší 4.místo s časem 2:00:07, Robert 34.místo s časem 2:11:32 a Ondra 49.místo s časem 2:15:26. Na 27km trati dojíždí Matěj Špičák na 18. místě s časem 2:42:46 se svým taťkou Jardou na 68.místě v čase 2:42:53. Syn porazil otce 🙂 Děkujeme za krev i pot!

Ze závodního dne si ale umíme udělat zároveň i den velice příjemný, a tak jsme v cíli poseděli a poděkovali věrným fanouškům za podporu. Poté jsme také zpytovali svědomí, slibovali půst od čokolád i piva. Všechno bylo strááášně super do doby, kdy Robča prohlásil: „Tak dopiju a jedeme..autem, ale pro Ondru už místo není“.

Rubriky: Závody 2019 | Napsat komentář

Trofeo Cinelli – VC Hlohovce 2019

Vážení přátelé bikeři, bikerky, cyklisti i turisti – přejeme Vám v úvodu krásnou sezónu, plnou zážitků, dny plné sluníčka a pohody!

Jedním takovým dnem, plným slunce, byl pro Alenku 30. březen – první závod pro člena našeho týmu. Alča svou účast moc nepromýšlela, ale spíše to vypadalo, že nebude divočit s “tů rémečků”, kterou si přivezla z Chorvatska.(Ta holka ještě teď chrble..)
„Uvidíme, podle toho jak se vyspím…“
Vyspala se asi poměrně dobře, děvčica.

Po šesté hodině ranní odjíždí směr Lednice. Starty byly naplánovány postupně, dle kategorií, ta ženská startovala v 10:04 s délkou trasy 40km. Hlohovec byl pro Alču neprozkoumané okolí, a tak se okolo deváté vydává na projížďku trasy. Začíná být jasné, že za jediným prudkým stoupáním na trase, nikomu do zad foukat nebude.

Před desátou hodinou se na čáru staví první ženy, a s nimi společně muži nad 59 let. Na startu vidíme i usměvavého Láďu Pelce, hvězdu cyklistiky. Úsměv tam, úsměv sem a 10:04 startuje tato kategorie, kdy Alča, opět, nešťastně nemůže zacvaknout pedál – má se ještě co učit 🙂 Nakonec se ale vše podařilo, až na plán držet se mužů. První kolo je tedy na Alči a dvou ženách, které utvořily skupinku a začaly se hezky střídat. Alenka si ale pořád pomýšlela na dohnání první skupiny, kde uvisela jedna žena, a tak nasadila poměrně ostré tempo – to se dvou ostatním ženám nelíbilo, a dávaly to najevo protaženými ksichty i slovy, že je to moc. Nejspíše věděly, že to není reálné, což poté pochopila i naše Ája. Začala tedy střádat síly i plány jak „zdrhnout“. Dle jejich slov, první tři kola sledovala jak holky jedou a kolik sil mají do prvního stoupání – nebylo jich mnoho. A Alenka utřídila myšlenky, chystala nástup ve čtvrtém kole na rovině před cílem, kde holky většinou svěsily. Započala akce A, a ke štěstí našeho týmu, v zádech byl slyšet hukot přijíždějícího peletonu – hlavní mužský závod, kde vidíme známé tváře Jirky Hradila, Jirky Slavíka či Davida Chovance. Alča neváhá, sáčkuje se do zadních pozic a šetří co nejvíce sil pro stoupání. Bohužel za kopečkem, v bočním větru, tuto obrovskou skupinu ztrácí. Je teď jasné, že pojede sama a musí dupat. Ale údajně jí to bavilo z celého závodu nejvíc, objet si na plno celé kolo. Co se nelíbilo, byl dojíždějící peleton juniorů, kteří spurtovali do cíle poměrně „hlava nehlava“. Alča uvolnila prostor, protože podle ní jí až tak o nic nešlo, chlapcům evidentně o všechno. Aluš bere zasloužené druhé místo v tomto otvíráku sezóny. S dotazem, co dalšího prubne, jsme pochodili takto: „Tož, já nevím, já bych už ráda prozkoumala ty Pustevny 🙂 “

Zbytek dne, po návratu domů, jsme leštili své miláčky na další první závod – Morkovský bajk!

Rubriky: Závody 2019 | Napsat komentář

MTB 24 hodin kolem řeky Moravy

S nastávajícím koncem sezóny začíná napadat naše členy čím dál větší „capiny“. Například jet 24 hodin v kuse na horském kole.

14 dní před závodem, prvním ročníkem, MTB 24 hodin kolem řeky Moravy, se Alča přihlásila, ale sama moc nevěděla do čeho jde. V pátek 7.9. v 16:30 přijíždíme na místo činu. Rozděláváme stan a pořád jsme v dobrém rozpoložení. Na závod jsme vzali i mazlíčky, aby se doma necítili osaměle.

Cirka hodinu před startem se již začínají shromažďovat prazvláštní pocity. Třikrát čůrat a nejlépe pětkrát zkontrolovat nafouknutí kola. V 19:00 startuje první společné zaváděcí kolo, po jehož konci jde na Alči vidět, že tohle ji asi bude bavit. Oblékáme teplejší dres.

Na startovní čáře se začínají seřazovat jednotlivci. Přesto, že se jednalo o první ročník, přihlásilo se přes 80 závodníků – a to i pěkně ostřílených. To bylo vidět hned po odstartování. Mylná představa klidného tempa se vytratila blesku rychle. Tak jak se při zaváděcím kole plkalo, teď nikdo nemluvil. A hned se začínají vytvářet první skupiny. Jelo se fakt poměrně rychle a v terénu Alča začala ztrácet přehled o trati – „Ve tmě jsem takhle rychle jela poprvé, a díky vadě zraku jsem byla ráda, že jsem někde nehodila tlamu při té rychlosti :-D“. Nakonec si ale zvolnila a jela své tempo, které pro ni i ostatní bylo bezpečné.

Čas pomalu ubíhá, a Alča stále jede v kuse pouze s krátkou zastávkou na výměnu světel a bidonů, pořád s pozitivním úsměvem. Kolem půl jedné přichází lehká krize – ve spánku ale problém nebyl. Zima – u vody se začalo poměrně dost ochlazovat – o to více nás zaráželi závodníci jen v triku a kalhotách (týpci 😀 ). V půl 4 ráno Alča dělá delší pauzu, cca 20 minut. Navlékáme druhý teplý dres, kalhoty i čelenku. A na řadu přichází první kamarád red bull. Alenka ale pořád tvrdí, že nemá se spánkem potíž. Větší prekérku jí dělá zadek. Nicméně, co si vybrala, má a my spokojeně fandíme i s mazlíčky. Společnost nám dělá pívo:-) a slovenská řepovica, která by dala zabrat leckterému Moravákovi 🙂 Další kolo Ála hlásí, že na trati nikoho nepotkává. No, jasně, vždyť normální lidi přece v noci spí 😀

Okolo páté hodiny začíná svítat. S vycházejícím sluncem je ale také největší zima – Garmin ukazuje 10.5 stupňů Celsia, což u vody není úplně komfortní teplota. Po sedmé hodině se Alča přijíždí převléct a dává další dvacetiminutovou pauzu s převlečením do krátkého s vestou. Na snídani podáváme Colu, banán se solí, čtvrtkou koláče a psím pomazlením.

Dopoledne je největší prdelová krize. Začínáme dělat pauzy po každém kole zhruba okolo 8-15 minut. Zároveň přichází i žaludeční problémy. Tělo protestuje přijímat jakoukoliv další stravu a z coly jsme přešli na nealko pivo. „V tuto chvíli absolutně ztrácím přehled o počtu kol..asi něco kolem 15.“ Bylo jich 17. Díky tomu, že Alča jela celou noc mohla konkurovat i třetímu muži, který byl nakonec ale mnohem lepší.

O čtvrt na pět odpoledne přichází těžké rozhodnutí, hlavou se honí myšlenky, že už asi stačí – 22 kol je víc než byl cíl. Ondra přemlouvá Alenku k normálnímu jídlu, polévce, zelňačce – mimochodem moc dobré zelňačce! K Alči přichází Michal Lahola, a motivuje ji k dalším kolům. To předposlední kolo byla děsná palba, vůbec se nejelo pomalu ani v klidu, kdo se do té skupiny, chudák, připletl, moc dobře ví…Definitivní rozhodnutí k poslednímu příjemnému kolu padlo okolo půl šesté. Celé kolo už se jelo v terénu ve stoje, stejně jako to předchozí. Bylo vidět, že už toho mají i ostatní dost. Před šestou hodinou Alča dojíždí a zároveň končí. Byli jsme na ni moc pyšní. Nikdo nečekal, že pojede až 24 kol a příjemně nás překvapila. Myslíme, že i první tři muže.

„Všechno dobré, jen po té sprše jsem dostala lehkou zimnici, která vygradovala pak doma pod peřinou a poměrně hodně mě bolely kolena, ale to odeznělo hned v neděli..Já jsem spokojená. Bavilo mě to hrozně moc. Fajn lidi. Dokonce handicapovaný pán ujel 10 kol! To jako klobouček..“

Jelikož v propozicích byli jen jednotlivci a dvojice, milým překvapením byla i ženská kategorie, která vůbec být neměla.

Konečná bilance: 1. a celkově 5. místo, 446km a úžasný zážitek se skvělými lidmi 🙂


Rubriky: Závody 2018 | Napsat komentář

ČMŽO SALAŠSKÝ DRTIKOL 2018

Pro každý cyklistický klub je významná událost domácí závod. Nebylo to jinak ani u nás v sobotu 11. srpna.

Přípravy vrcholily v páteční odpoledne, kdy již tradičně začaly padat první kapy deště. Nicméně ve velkém suchu, které toto léto vládne, to nebylo ani poznat. Sobotní ráno přineslo další srážky, a my se přece jen začali obávat. Naštěstí k nám byla předpověď vlídná, a v devět hodin ráno už vykukovaly první slunečné paprsky. Bohužel počet závodníků byl o 50% nižší než minulý ročník – máme to přisuzovat počasí nebo velké náročnosti trati? Odpověď necháme na Vás.

Dětský závod, který bývá jako zpestření pro naše malé ratolesti proběhl lehce zmateně, nakonec ale vše dobře dopadlo. Vrcholem celého dne však byl start hlavního závodu ve 12:00. I když bylo závodníků méně, na čáře nechyběly zvučná jména. Jan Fojtík, Pavel Žák, Pavel Skalický, Radek Šíbl…Průběh celého závodu mohli fanoušci sledovat z první ruky hned na několika místech. Největší zájem byl o rozhlednu, kde závodníci, jedoucí trasu 62km, jeli hned třikrát.

Na krátké trase bojovali o první tři místa Jakub Zemene, Martin Duřpek a Honza Lekeš – toto pořadí udrželi až do samotného cíle. Nejlepší čas na krátké trase byl 1:20:40s. Na dlouhé trase válčil Honza Fojtík společně s Pavlem a Pavlem (rozuměj Žakynem a Skaldou). Honza Fojtík dal v druhém kole jasně najevo, že jeho forma je na vrcholu a vytvořil si náskok okolo čtyř minut. Nejasné bylo však pořadí mezi Žakynem a Skaldou. Pavel Skalický ale ukázal svou sílu v posledním výjezdu na rozhlednu, a dojel si pro druhé místo s rezervou dvou minut. Pavel Žák tedy dojíždí na třetím místě. Honza Fojtík měl vítězný čas 2:23:59s. Měli jsme ale i svého zástupce, Stanislava Mančíka, který bojuje v celkovém seriálu Karpaty Tour – jeho čas 3:02:14s – Gratujeme! 🙂 Mezi ženami tvořily první krásnou třetici Radka Pospíšilová, Lucie Skřivánková a Marina Dragan. Radčin čas byl 3:04:26s.

Jsme velmi rádi, že se vše obešlo bez velkých obtíží, přestože jsme měli poprvé zraněného závodníka. Doufáme tedy v brzké uzdravení.
Zároveň děkujeme závodníkům, že i přes nepřízeň počasí, která ale trasu nakonec vůbec neovlivnila, dorazili a nebáli se postavit na start tak náročného závodu.

V neposlední řadě bychom chtěli poděkovat všem sponzorům. Bez Vašich věcných i finančních darů bychom těžko mohli připravit takový závod. Velice si toho vážíme, a věříme, že čím dál více si to uvědomují i samotní závodníci – jelikož nic není zadarmo.
Obrovský dík patří také pořadatelům – dobrovolníkům – hasičům, cyklistům, mykologům – prostě všem úžasným lidem, kteří jste nám pomohli. Nádhernou zpětnou vazbou pro nás jsou slova chvály na připravenost a organizaci celého závodu. Neměli jsme ani jednu jedinou stížnost na značení, trať či organizátory na trati. Tak tedy ještě jednou – MOC DĚKUJEME VŠEM!!

Výsledky:
https://my6.raceresult.com/99876/results?lang=cs#0_375517

Rubriky: Závody 2018 | Napsat komentář

Hostýnská 50

Sobotní dopoledne o sobě sluníčko dávalo opravdu vědět. Neúprosné horko sužovalo závodníky už na startu.
Náš tým tentokrát reprezentoval Ondra Habáň(30.kat.,2:02:28), Karel Kloupar(12. kat., 1:53:41), Robert Toček(25.kat.,2:06:13) a Laďa Kolomazník(65.kat.,2:24:49).

První kopec je na této trati, která je poměrně jednodušší a technicky nenáročná, rozhodující. Závod je rychlý, jezdivý, a není o čem přemýšlet. I když Karel startoval ze zadních pozic, podařilo se mu po pár kilometrech dostat více dopředu, a stál se tak leaderem naší reprezentace 😀 Přesto, že v týdnu měl opravdu nepříjemnou potyčku s agresivním řidičem, kyčel se zdála být v pořádku. Na startujícího Jardu Kulhavého to ale nebylo 🙂 Na Trojáku čekala Alča, jakožto věrný fanoušek. Ovšem tunel a tmu před očima měli evidentně všichni.

Vzápětí za Karlem se řítil Ondra, který letos závody trošku šidí, a jel poměrně v klidu, dle tepu – závod si prostě užíval (jediný také vnímal povzbuzování) 🙂 Robča pronásledoval Ondru, a nakonec z toho byl rozdíl jen 4 minutky. Laďa si na pohodičku dojel asi o 20 minut později.

Nevyhovující ale byla situace na občerstvovacích stanicích, kde byl jen jeden člověk. Někteří tedy nedostali žádnou vodu. Za to v cíli na nás čekalo několik litrů..dobře jsme se tedy poté najedli a vyrazili po vlastní ose domů 🙂

Rubriky: Závody 2018 | Napsat komentář