Krakonošský cyklomaraton 2019

15. červen byl ve znamení nejteplejšího dne v týdnu. Teplota se neúprosně šplhala na 24 stupňů již v 9 ráno. Pro Alenku, která je opravdovým milovníkem těchto veder – ideální stav. Naše něžná část týmu nám již od Mamuta zapírá potíže s nožkou, které ji teď lehce trápí – přesto ani tentokrát neodešla bez pódiového umístění.

Do Krkonoš se Alenka s přáteli ze Zlína vydala v pátek, aby byli plní energie na sobotní závod. Vyzvedla se čísla, a nezbývalo nic než lelkovat u televize.

„Tož doprovodila jsem Milana na start dlouhé trasy, a šla jsem se zařadit na krátkou, kde už bylo tak milion lidí:-)) Ne, vážně, musím si prostě na drzo stoupat dopředu, protože nemám šanci pak zachytit nějaký únik, nebo si hlídat nějaké ženy. Ale na tento závod, kdy jsem si moc nevěřila a necítila se „fresh“, jsem to nechala tak, a říkala si, že se nějak probojuju kam patřím a tam pojdu :-D. Začátek byl ale děsně zamotaný tam vzááádu..a já už se ani po žádné ženě nedívala. Prostě jsem si řekla, že pojedu to, na co dnes mám – nic víc, nic míň. Na trase mi přišlo, že nějak kopcovitá není, vše mi docela sedělo. Až do doby, kdy přišlo stoupání na Pomezní Boudy. Nebylo nijak hrozné, přišlo mi docela hákové, dalo se schovávat, ale přestal působit léček, a začaly mě brutálně bolet záda – tož jsem fňukna, víš jak. Takže z toho kopce si skoro nic nepamatuju. Byl to pro mě docela boj, hlavně psychický – jsem pořád přemýšlela nad tím „jakto??“, až jsem byla nahoře ty jo. A měla jsem zastavit na občerstvovačce, ale frajérka samosebou nezastavila (jsem byla po.., že mě dojede nějaká žena a budu poslední, ale chyba jak prase, chytl mě sušák a 34 stupňů na Garminu mě děsilo) – no 20km od cíle jsem byla bez vody. Naštěstí mě chlapy nenechali v nouzi a dali mi napít. Jeli jsme kolotoč jak na Matějské až do Trutnova, kde se trhli dva borci a rozdali si to mezi sebou. Já jsem projela cílem, a absolutně nevěděla kolikátá jsem, a bylo mi to v tu chvíli jedno. Vyšlapala jsem se a šla jsem se protáhnout, protože mě cukala pravá půlka zadku jak hula tanečnici. Když jsem do sebe lámala asi třetí flašku vody, tak dovalil Michal Hradil a říkal mi, že jsem třetí v kategorii a celkově čtvrtá. No hleděla jsem jak chleba z tašky, ale jsem prostě děcko štěstěny 🙂 Dobrý pocit z toho ale nemám – jedině ze sjezdů, ve kterých jsem si byla po dlouhé době poměrně FAKT jistá, z toho jsem radost měla. Ale je to tak jak to je, tečka:-)“

Děkujeme Aluš za osobní zpověď, fota a gratulujeme ke krásnému výsledku, kdy se neztratila ani mezi elitními cyklistkami – jsme na Tebe pyšní!

Příspěvek byl publikován v rubrice Závody 2019. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.