Mamut Tour 2019

Již tradičně patří poslední květnový víkend moravské Tour.

Ještě pár dní před samotným závodem jsme byli přesvědčeni, že si objedeme 140km trasu a budeme spokojeně vyčkávat (pivečko, rizotko, klídeček..) na Alenku, která si zvolila opět dlouhou trať na 220km. Ale i kopretina nás překvapila a k naší nelibosti se přehlásila na trasu 140km. „Se mi nechce tam courat..“ Tak jsme to tedy vstřebali, a snažili své myšlenky soustředit na samotný závod. Jediným poustevníkem na 220km trati byl Stanislav Mančík. Na 140-ti kilometrové trati bojoval ještě Ondra Habáň a Karel Kloupar. Ti si ochotně vzali Alenku pod svá křídla, nebo to alespoň měli v plánu.

Po startovním výstřelu ale Alenka letos zmizla jako první a proplétala se pronásledovat zatím první ženu. Chlapci se trochu rozkoukávali a snažili své tepy držet na uzdě. „Tak už nejsme nejmladší, že..“
I když Alča chtěla mít vše pod dohledem a bojovala v přední části balíku, kluci ji stejně svou šikovností dojeli. Po cestě navíc číhaly neustálé překážky v podobě aut a autobusů, takže balík se smrskával vcelku rychle. Příjemné stoupání do Hlinska ale začalo dělat první pořádky. Chvíli jsme přemýšleli, jestli Aluš není napučaná, protože nám do kopca furt ujížděla 🙂 Kája se ale přestal loudat a dojel si ji, snažil se ji pomoci a pečovat o její pravidelnou stravu i pití. Ta ale jako vždy, odmítá jíst. Přicházejí Lazy a v zádech je naší dvojici už i Ondra. Do kopce jedeme každý za své – a musíme se pochválit. Alenka zde definitivně ztrácí své soupeřky, a před ní je už jen jedna žena. Ondra se stále drží, a my jej obdivujeme víc jako chlapy na špici – on vůbec nejezdí, ani netrénuje a jede si tady jak na výletě.

Kája táhne špic a otvírá Alence prostor pro odpočinek. Zatím necítíme žádnou únavu a snažíme se tempo i zrychlovat. Zanedlouho vidíme velkou skupinu balíku přesně na stoupání k první občerstvovačce, kde bere úlohu pečovatele Ondra, a nabírá Alence vodu a půlku banánu (on ji má asi rád nebo co 🙂 ). Ve sjezdu je kopretina slabší, tak si ji dojíždíme a připravujeme se na Hadovnu, na kterou je týmová žena nažhavená. Jiskra ale mizí na Grapech, kde ji má zase Karel – celou cestu nahoru si povídá, a vypadá to, že sám se sebou. Naprosto v pohodě ujíždí směr Hostýn. Problém má Ondra i Alenka. Ondra dostává nepříjemné křeče, a Alenka nepříjemné pocity, ztrácí druhé místo.

Karel je týmový parťák a čeká pod sjezdem z Hostýna, kde jako první dojíždí Alenka, která už je značně opotřebovaná. Ondra je dvě minutky v závěsu. Situace už žádá velkou pomoc od Karla, hlavně psychickou. Ze zadu Kája slyší kňučení. No Alča prej normálně nekňučí, ale křeč po roce je nevítanou událostí. Takže potřebuje do posledního stoupání zvolnit a Karel, který by normálně mohl jet mnohem rychleji, ochotně čeká. Bohužel, díky nepozornosti jsme zakufrovali šest kilometrů před cílem, a dostali se do pořádného pressu. Alča je teď fakt napučaná 🙂 Okamžitě jde na špic a bolí to. Karel je ale asi napučaný ještě víc, protože přebírá funkci a táhne jako blázen. Borec, který se chytil po cestě tak tak visí. O to víc Káju dostalo, když v cíli chtěl předjet holku – „to na mě bylo moc!“ Aluš už ale nikam nenastupovala, s úsměvem projela cílovou rovinkou, a za minutku i Ondra, který dnes, stejně jako Karel, pracoval pro tým!

Samozřejmě jsme čekali na odvážlivce Staňu, který válčil opravdu statečně! Do cíle dojel se zlepšením času oproti loňskému roku, ale o něco více zničen, jelikož si závod skoro celý odjel na své triko. Hlásí páté místo v kategorii. A snad se dočkáme i kratičkého reportu z jeho pohledu.

Alča nakonec vybojovala krásné 3. místo, Karel 50. a Ondra 32.
Děkujeme za krásná umístění a řádnou reprezentaci!
A příště zase 220, jo?

Příspěvek byl publikován v rubrice Závody 2019. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.