Rohálovská 50 2019

Sobotní den 27.5. měl být upršený, ale naštěstí se počasí smilovalo a ráno jsme se probudili do chladného, ale ne zas tak špatného rána.

Na start Rohálovské 50 se měli postavit Habíci, Staňa i Robča. Někteří ale nakonec zvolili rodinnou pohodičku, a tudíž osamělým štěňátkem na startu zůstal jen Stanislav Mančík, který perfektně zpracoval reportáž o závodě. Ostatně přečtěte si to sami.

—-

Po příjezdu do Prusinovic zjišťuji aktuální teplotu, což je 11°C. Žádná sláva. Jdu se zaregistrovat, a domlouvám si divokou kartu, neboť se startovní číslem už nelze hýbat, a startovat někde zezadu v 700ti hlavém balíku závodníků není dobré. Po mailovém jednání s hlavním organizátorem p. Koplíkem a doložení výsledku z Morkovského bajku i našeho Drtikola, nebylo co řešit. Teď už ho jenom někde na náměstí, kde bylo zázemí závodu, najít. Podařilo se, známka je na čísle, najíst se a hurá se rozjet. Rozjíždím se až do 12 hodin, ale když už jdu na start, další koridor za námi je už plný až do nedohledna! Je to neskutečné, ale na start se postavilo bezmála 700 závodníků!!! Asi stojím v první stovce, což je výhoda. Ještě pár rozhovorů s Jobrem, Terezků Huřikovů atd., které vedl Pavel Mrázek, a jde se na to.
Pár sekund, odpočítávání a výstřel z děla nás vyslal na trať 50km dlouhou s cca 1000 metrů převýšení.
A přesně jak 50tky bývají od startu do cíle – full gas, a taky že jo!!! Po silnici ještě dobrý, ale nájezd do terénu, a mlha přede mnou, mlha za mnou! Ne tak mlha jako v tej pohádce, ale spousta prachu. Ten déšť co slibovali meteorologové by opravdu bodl, ale co už. Jede se rychle a začíná boj o pozice. Vracíme se zpátky do Prusinovic, projíždíme startem a mažeme na Dřevohostice, ale kousek za Prusinovicema odbočujeme doleva na polní cestu směrem na Pecetluky. Hned na kraji je prudký stoupák, který dal zabrat. Pak zase na šotolinu, lesní asfaltku, jedou se bomby, já se snažím udržet ve skupině, abych zbytečně neztrácel a nejel sám proti větru, který nebyl opět malý 😢. Trasa je krásná, je tam hodně trailů, krásně namotaných v lese mezi stromy. Ve sjezdech musel mít člověk oči jako ostříž, aby někde nevletěl a nerozsekal se. Což se některým očividně nepodařilo. Ne že to odnesl materiál, ale u některých i zdraví. To je horší.
Měl jsem pár drobných zaváhání, které ale naštěstí dopadly dobře, a nešel jsem k zemi. Bylo tam hodně takových odkloněných cest plných prachu, který moc v téj rychlosti nepodržel. Ale bylo to zábavné a hravé. Akorát si z toho moc nepamatuju, bo su dycky vyplý 😂. V lese byla rokle, která prověřila techniku aj sílu závodníků. Pak jeden sjezd k dědině a lesíku. Tam řevu jak na karnevalu. Až jsme dojeli blíž, bylo mně to jasné – motanice v lese a šup přes potok 😊. No vypadal pěkně smradlavě, ale zvládl jsem to. Mazali jsme dál, cestou necestou. Na rovinách a otevřených cestách se chtělo držet balíku a pěkně se schovat. Zase nahoru, dolů a pořád dokola. Kluci jedou jak kdyby byli na atomový pohon. V balíku je se mnou ještě jeden důchodce, tak se snažím to roztrhat a odjet mu. To se mi pomalu ale jistě daří, a od nějakého 25 km už jedeme v pěti. Pokračujeme dál a hrne se to pořád full gas. Plápolám na konci skupiny jak špinavé trenky😂. Zase nahoru a dolů a sjíždíme do Dobrotic, tam proletíme barákem aj dvorem, což je paráda a jsem překvapen kama to jedem. Plný dvůr lidí, bečka naražená a grilovačka – tož paráda tak akorát pro mě. Ale tejto zimě to 🍺 nevím nevím. Ale ti co tam seděli nevypadali, že by jim to vadilo. Kolem silnice k Holešovickému zámku, přes park a zase brod, tentokrát už čistější, ale voda o to studenější. Asi mně teče do bot, měl bych zabrat 😁. V Tučapech nás dojíždí skupinka zezadu, nemám dobrý pocit. Bylo by nás hodně na cílovou rovinku a hlavně ten sjezd lesem před Prusinovicema. Tak za to beru, vyštrachal jsem zbytek sil někde, kde jsem ani nevěděl že by mohly být. Zavřu pružení, o stupeň podřadím, zkouším to rozjet a jde to. Ostatní zůstávají za mnou. Před posledním sjezdem do Prusinovic dojíždím borca přede mnou, a do sjezdu jdu jako první. Mám nevýhodu, nevím kama to vede, tak na konci lesa končím (naštěstí) v poli. Ten klučina mě zase předjede. Co už. Mažeme kolem hřiště, kde se to ještě trošku vlní a kontroluju si stav za mnou. Je to v pohodě. Malý hup k cílové rovince, ještě ho zkouším dát, ale nohy protestují. Prdím na to a v poklidu už dojíždím. Mám to za sebou, chvála pánu Bohu, cíl mám za zády 😊😉👍. Honem si dát větrovku, bo je zima a jdu sa vyjet.
Očista kola, očista mojí osoby, něco pojíst, doplnit tekutiny. Jdu nahlídnout na výsledky, a nevěřím vlastním očím.
Čas 2:05:00, celkově 70., v kategorii 2. !!! Bomba, to není možné. Počítal sem tak do 10. místa v kategorii.
Za mě maximální spokojenost.
Rohálovskou 50tku jsem jel vlastně po druhé. Kdy to bylo to prvně už ani nevím.

Tak to je asi všechno jak to probíhalo. Většinou mívám stejně okno, takže neví ani kama se jede.
Nejsu žádný pisálek a sloh mě ve škole taky moc nešel 😂

—–

Děkujeme Staníkovi za parádní reportáž, která byla velmi výstižná a zcela dle jeho slov 😀 a zároveň gratulujeme k parádnímu úspěchu v nadupané konkurenci!!!

Příspěvek byl publikován v rubrice Závody 2019. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.