Pavé Tour Milovice 2019

Blížilo sa stavjání mája a konečně očekávané středeční volno. Na prvního mája se Alči začaly zapalovat lýtka – tož prostě jí cukaly nohy a přátelští chlapci jí nemuseli dlouho přemlouvat na Pavé Tour Milovice.

Po bujarém nočním životě, bylo ranní vstávání sice trošku těžší než obvykle, ale nakonec se všichni schází u Pavla Žáka v Morkovicích. V domluveném počtu Pavel, Jirka, Michal a Alča vyráží směr Nymburk. „Absolutně nás nerozhodila kosa a vítr, ani brutální fronta na přihlášení, a už vůbec ne chcanec na start. Do Milovic letos přijel závodit rekordní počet účastníků. Nikdo z nás ale závod ještě nejel, a tak jsme ani nevěděli, co máme očekávat – byli jsme nepokřtění. “

Tak tak se naši závodníci stíhají rozjet a dojíždějí na posunutý start v 11:20. Bohužel ze zadních pozic přechází Alči mráz po zádech – „už vidím tu brzdu plyn 😀 “ Nakonec se start posunul ještě na 11:30, a nakonec zase na 11:25 – a nakonec se konečně startovalo. Zpestřením byly obrovské tanky z nedalekého vojenského prostoru.

Brzda plyn byla hned od začátku a začal boj o pozice v balíku, jenž se začíná dělit na dva, které se za malou chvíli začnou trousit na skupinky ještě menší, dle výkonnosti. Pavel moc dlouho nečeká a okamžitě nastupuje s ještě jedním nebojsou – 50km v úniku. Pavel chtěl asi fotku 🙂 Chtěla ji i Alča, která se zezadu probojovala k druhé části balíku, kterému ale neuvisela, odpadla do propadliště dějin a sama točila pár kilometrů, kdy čekala na muže, kteří přiváží i ještě jednu ženu.

Jirka i Míša si hlídají své pozice. Pavel stále v úniku. Alča bojuje s ženou, která se sebou měla na pomoc dva statné chlapíky. Alča se jim asi moc nelíbila – pokusů ji odpojit bylo hned několik.

Když jsme se o Pavé bavili v předvečer závodu, bylo to samé hihňání a kolik tam asi může být kostek, a málo – to bude cajk, tož šak jsi holka z dědiny.. No, přátelé, kostek tam bylo jak maku – a měli jsme z toho hlavičku jak makovičku. Sil se ani moc šetřit nedalo, hned po kostkách přišly úseky panelové cesty, která byla značně rozbitá. Jinak na tom nebyla ani normální asfaltka. No údržba silnic by se měla stydět.

Všechny kategorie jely stejný počet kol, dohromady 98km. Bednu nakonec vybojoval přesvědčivým výkonem Michal Hradil a bral třetí místo. A naše Alenka, podezřele sbírajic bedny, se nerozsypala hlavně psychicky. Bere zasloužené druhé místo po skvělém spurtu a taky trochu božích mlýnech? „Já su tak ščastné“. Gratulujeme všem závodníkům.

P.S.: Pavel tu parádní fotku má 🙂

Příspěvek byl publikován v rubrice Závody 2019. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.