Memoriál Jarky Krátkého (časovka, hlavní závod) 2019

Nedávno jsme měli debatu, kdy jsme probírali něžnou část našeho týmu. Alenka pořád tvrdí, že plánuje jen jeden závod ročně a netrénuje nijak cíleně, ale když se zazvoní u Habíků – nikdo Vám neotevře – Ondra šteluje kola a Alču najdeme buď na kole, pobíhat se psem v lese nebo na závodech, tak nevíme. Ona nás asi lakuje. A lakovala nás stejně i tento víkend, kdy bylo v plánu vyrazit na Šelu. Plán se ale změnil, a v sobotu ráno Alča vyráží společně s kamarádem Laďou na závody do Hradce. Přesněji na sobotní (premiérovou) časovku na silničním kole bez hrazdy a na nedělní okruhy okolo 90 kilometrů.

Dle slov svědků, měla Alenka v sobotní časovce vyloženě šťastné startovací pořadí. Všechny ženy již měly odjeto, a předposlední nastupovala naše závodnice, na kterou slunce hodilo slušný bobek. Začalo lehounce pokapkávat a Alči se začaly zmenšovat ďolíčky na tváři. V hlavě se přesvědčovala, že určitě nebude pršet. Laďa asi věděl proč Alči vzal brýle. Na druhém kilometru už totiž nebylo nic vidět i bez nich. Šťakot, který doprovázel Aluš až do cíle, byl poměrně brutální. „Když mě před cílem předjížděl borec v mustangu a celou mě ojel vodou, zůstávající na silnici, tak už jsem měla co dělat, abych nevyprskla smíchy – někdo na mě dneska něco přivolal 😀 ale bobky jsem měla v zatáčkách, jela jsem opatrně, o život nešlo..“ O život sice nešlo, ale něco z toho nakonec káplo. Alčin dvacetišesti minutový čas byl oceněn třetí příčkou. Alča si pochvalovala pozávodní servis, kdy na durch mokrá měla vše připravené v teple na pokoji.

Nedělní počasí nehlásilo o moc více slunečních paprsků a ranní teplota nabádala ke sledování cyklistiky maximálně z postele. Dobrá nálada ale nechyběla, chyběl spíše chtíč, Alča v ústraní přesvědčovala samu sebe, že se jí chce, a že jí není zima. Hlavně přesvědčit hlavu. Od desáté hodiny začala prezence závodníků a závodnic. Pár minut po desáté cvakaly pedály a rozjel se první okruh kategorie žen. Nedostali jsme z Alči moc informací (rozuměj, vytuhla v devět hned po pověšení poslední pračky), ale šlo cítit, že ji nebaví se schovávat, což pro vítězství a ušetření sil, je někdy víc než nutné. A kočkovat se s eliťákama není úplně nezbytné. Aluš je prostě kuře, ale i přesto si vyjela krásné druhé místo, dle jejich slov „slušně jsem potrénovala, a nakonec mě to i bavilo“ si závod i užila. A to je možná to nejdůležitější na naší úrovni „závodění“.

Děkujeme za hezkou prezenci týmu a stálý úsměv na obličeji! 🙂

Příspěvek byl publikován v rubrice Závody 2017. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.