Drásal 2018

Asi nikomu nemusíme představovat závod Drásal, který se koná tradičně v Holešově a provádí závodníky těmi nejtěžšími Hostýnskými vrchy.
Naši reprezentanti si vybrali trasy, které se jely v sobotní den. Robert Toček zvolil 117km, která měla být test po jeho menší pauze. V cíli, kde jsme naše cyklisty přijeli vítat, nám sdělil: „Bylo to moc.“ :)) Vybojoval si ale krásné 73.místo ve své kategorii s časem 7:54:08s.

Dalšími třemi závodníky byl Karel, Staňa a Laďa – ti ale vyjížděli o něco dříve. Jejich volba byla OBR Drásal. Velmi náročnou trasu se nám pokusil hezky detailně popsat Karel Kloupar.

„Na startu mne trochu vyděsilo, že mě díky nízkému přidělenému startovnímu číslu tlačili do první řady – později jsem zjistil, že to bylo díky loňskému Drásalovi, protože já jel sice loni stovku, ale do bodů KPŽ se OBR nepočítá, tak jsem měl víc bodů, než ti, co jeli Obra.. Naštěstí nejelo moc lidí, tak jsem se mohl stáhnout do míst, kde jsem se cítil patřičněji…
Protože jsem vůbec nevěděl, jak to jet, dal jsem si strategii – držet se zkušeného mazáka Stani Mančíka… ten odvážně vyrazil – krátký krátký, přestože teploměru se ráno moc nechtělo přes deset stupňů… No já bral raději návleky a vestu – a i tak to nebylo nic moc – později jsem zjistil, že garmin naměřil minimum 4 stupně – naštěstí nad nulou… ale aspoň jsme se moc nepotili a s radostí nastavovali tělo každému paprsku…
Na začátku mi Staňa trochu ujel – jsem se trochu zakecal a myslel jsem, že se pojede tak nějak lehce a pak se uvidí… no a ono se docela závodilo. Na první občerstvovačce jsme se konečně pěkně nasnídali a všechno hned bylo veselejší – do té doby jsem spíše přemýšlel, co tady proboha v tuhle hodinu dělám. Týmovou taktiku jsme drželi až na Kelčák, kde jsem trochu nastoupil, abych šel první ze skupiny do sjezdu, páč někteří jeli ze sjezdu skutečně tragicky – rozuměj ještě hůř, než já – no a pak už jsem Staňu neviděl. Vlastně viděl jsem ho pak v cíli s přehazovačkou v ruce. Mně se pak jelo dobře – poctivě jsem doplňoval chleba se sádlem a cibulí, myslím, aj nějaké pivo bylo – zkrátka pohoda. Trochu mne překvapilo, že se jelo podobné tempo, jako jezdím tu stovku, ale tak nějak to šlo… Jel jsem ve skupince s jedním slovenským a jedním brněnským kolegou, se kterými jsme poctivě spolupracovali, jedli, pili, povzbuzovali se a tak… asi od 120 km jsem se začal dívat na garmin, kdy už tam budem… a asi od 175 km jsme teda začali závodit… tak jsem pak už jel, co to šlo… do cíle jsem dorazil v celkově pozitivním rozpoložení, krásně projetý..“

Ano, Staňa měl opravdu smůlu a bohužel se mu podařilo urvat přehazovačku, a to stejně jako loni. Asi se ty tradice opravdu měnit nemají :-)))

Konečné pořadí:

Karel Kloupar 8. místo v kategorii s časem 11:28:18s.
Stanislav Mančík 5.místo v kategorii s časem 13:09:56s (a to i se svou smůlou a půjčenou přehazkou:)
Ladislav Kolomazník 32.místo v kategorii s časem 15:17:37s.

Na závěr bychom chtěli poděkovat našim závodníkům, kteří to zvládli více než perfektně. Je nám ctí, že máme v týmu takové našlapané borce! 🙂

Příspěvek byl publikován v rubrice Závody 2018. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.