Nivnická 50 2018

Krásnou červnovou neděli si lidé obvykle zpříjemňují svátečním obědem, odpolední siestou u bazénu či mírumilovným popíjením zlatavého moku…

Již první ranní paprsky nad salašskými kopečky předpovídaly sluníčkový den. Že bude ale tak horký, nechtěl asi nikdo z nás. Vydali jsme se totiž závodit na Nivnickou 50, která je se svým převýšením a sjezdy jedním z těžších závodů. O tom se mohl přesvědčit Karel Kloupar a Stanislav Mančík na trase 50km, a Habíci (rozuměj Alča Háblová s Ondrou Habáňem) na 27km.

V prvním koridoru se na svůj start připravoval Karel se Staňou, kteří si z Alenky a Ondry kamarádsky utahovali, proč že vlastně jedou tu dětskou trasu?? (rozuměj, Alča bojuje trochu s nohou, Ondra trochu s kolenem, takže jsou oba trochu mrzáci:).
Start byl poměrně originální. Výstřel z děla – a my se trochu zalekli, jestli náhodou nelehla první část peletonu. Nastala nervózní tlačenka na průjezd nafukovací branou. Asi by je měli dělat větší nebo co. Hned po startu se na nás usmíval „panelový“ brdek, kde se začaly předvádět podivuhodná tempa. Karel se Staňou mizí za první smyčkou, a Ondra se od Alenky odpojuje hned vzápětí, a Alenka jen smutně kouká.
Sjíždíme k nebezpečnému úseku, kde vidíme na mostě ležet první oběť, naštěstí to nevypadá zle a je v dobrých rukou. Po výjezdu na cestu nás přátelsky povzbuzují kluci z KCK. Ale ani morální pomoc nepůsobí na naše nohy, kterými kroutíme do stoupáku na pekelně vyhřáté louce. Po asi osmi sekundách stoupání máme pocit zhoření, a taky vyhoření. U první občerstvovačky bereme luxusně ohřátou vodu na čaj, bez čaje – a usmíváme se na Michala Krčmu, který také poctivě fandí.

Zatímco Karel, Staňa a Ondra svádí svůj boj, Alča už tak trochu utahuje smyčku. Nožka nepovoluje velké intenzity, a tak je hlavně cvičen krk neustálým se ohlížením, se smířením, kdy už ji tedy dojedou..To se ale nestalo. No jo, dítě štěstěny. Do cíle Alča dojíždí za Ondrou Habáňem, který bere 9.místo celkově a horce vařenou bramboru v kategorii – čas 1:16:14s. Alenka dojela jako druhá s časem 1:27:28s a proklatě smutná. Prej nejde o bednu, ale o pocit z jízdy.

Karel a Staňa ale točí dál! Hořký výjezd na Lopeník trochu bolí. Kyselé ksichtíky značí prekérku, ale vyceněné zuby ještě stále souboj! Habíci netrpělivě vyhlíží Karla i Staníka. Nadupaný Karel, který má letos opravdu naježděno a fakt „DUPE!“, nezklamal a dojíždí do cíle s úctyhodným časem 2:32:09s. 6. místo v kategorii a 21. místo celkově, a pořád mu to děsně sluší – zajímavé. Ani nestihnou proběhnout gratulace ke skvělému výkonu, když slyšíme Mrazíka, jak hlásí příjezd našeho posledního člena, Stani. Ten dofrčel za 2:37:22s a užil si našeho velkého aplausu. Ten kluk ušatá vyhrál v kategorii! Svedl parádní souboj, a byl úplně hotový. Tak jak to má být!

Jeli jsme vytočit nohy a lelkovali v areálu koupaliště do vyhlášení, a pak jsme všichni prchli domů – na pozdní sváteční oběd, odpolední siestu k bazénu. Jejda a ten zasloužený mok! 🙂

Tým CK SALAŠ děkuje za podporu i pěkné výkony!

Příspěvek byl publikován v rubrice Závody 2017. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.