MTB 24 hodin kolem řeky Moravy

S nastávajícím koncem sezóny začíná napadat naše členy čím dál větší „capiny“. Například jet 24 hodin v kuse na horském kole.

14 dní před závodem, prvním ročníkem, MTB 24 hodin kolem řeky Moravy, se Alča přihlásila, ale sama moc nevěděla do čeho jde. V pátek 7.9. v 16:30 přijíždíme na místo činu. Rozděláváme stan a pořád jsme v dobrém rozpoložení. Na závod jsme vzali i mazlíčky, aby se doma necítili osaměle.

Cirka hodinu před startem se již začínají shromažďovat prazvláštní pocity. Třikrát čůrat a nejlépe pětkrát zkontrolovat nafouknutí kola. V 19:00 startuje první společné zaváděcí kolo, po jehož konci jde na Alči vidět, že tohle ji asi bude bavit. Oblékáme teplejší dres.

Na startovní čáře se začínají seřazovat jednotlivci. Přesto, že se jednalo o první ročník, přihlásilo se přes 80 závodníků – a to i pěkně ostřílených. To bylo vidět hned po odstartování. Mylná představa klidného tempa se vytratila blesku rychle. Tak jak se při zaváděcím kole plkalo, teď nikdo nemluvil. A hned se začínají vytvářet první skupiny. Jelo se fakt poměrně rychle a v terénu Alča začala ztrácet přehled o trati – „Ve tmě jsem takhle rychle jela poprvé, a díky vadě zraku jsem byla ráda, že jsem někde nehodila tlamu při té rychlosti :-D“. Nakonec si ale zvolnila a jela své tempo, které pro ni i ostatní bylo bezpečné.

Čas pomalu ubíhá, a Alča stále jede v kuse pouze s krátkou zastávkou na výměnu světel a bidonů, pořád s pozitivním úsměvem. Kolem půl jedné přichází lehká krize – ve spánku ale problém nebyl. Zima – u vody se začalo poměrně dost ochlazovat – o to více nás zaráželi závodníci jen v triku a kalhotách (týpci 😀 ). V půl 4 ráno Alča dělá delší pauzu, cca 20 minut. Navlékáme druhý teplý dres, kalhoty i čelenku. A na řadu přichází první kamarád red bull. Alenka ale pořád tvrdí, že nemá se spánkem potíž. Větší prekérku jí dělá zadek. Nicméně, co si vybrala, má a my spokojeně fandíme i s mazlíčky. Společnost nám dělá pívo:-) a slovenská řepovica, která by dala zabrat leckterému Moravákovi 🙂 Další kolo Ála hlásí, že na trati nikoho nepotkává. No, jasně, vždyť normální lidi přece v noci spí 😀

Okolo páté hodiny začíná svítat. S vycházejícím sluncem je ale také největší zima – Garmin ukazuje 10.5 stupňů Celsia, což u vody není úplně komfortní teplota. Po sedmé hodině se Alča přijíždí převléct a dává další dvacetiminutovou pauzu s převlečením do krátkého s vestou. Na snídani podáváme Colu, banán se solí, čtvrtkou koláče a psím pomazlením.

Dopoledne je největší prdelová krize. Začínáme dělat pauzy po každém kole zhruba okolo 8-15 minut. Zároveň přichází i žaludeční problémy. Tělo protestuje přijímat jakoukoliv další stravu a z coly jsme přešli na nealko pivo. „V tuto chvíli absolutně ztrácím přehled o počtu kol..asi něco kolem 15.“ Bylo jich 17. Díky tomu, že Alča jela celou noc mohla konkurovat i třetímu muži, který byl nakonec ale mnohem lepší.

O čtvrt na pět odpoledne přichází těžké rozhodnutí, hlavou se honí myšlenky, že už asi stačí – 22 kol je víc než byl cíl. Ondra přemlouvá Alenku k normálnímu jídlu, polévce, zelňačce – mimochodem moc dobré zelňačce! K Alči přichází Michal Lahola, a motivuje ji k dalším kolům. To předposlední kolo byla děsná palba, vůbec se nejelo pomalu ani v klidu, kdo se do té skupiny, chudák, připletl, moc dobře ví…Definitivní rozhodnutí k poslednímu příjemnému kolu padlo okolo půl šesté. Celé kolo už se jelo v terénu ve stoje, stejně jako to předchozí. Bylo vidět, že už toho mají i ostatní dost. Před šestou hodinou Alča dojíždí a zároveň končí. Byli jsme na ni moc pyšní. Nikdo nečekal, že pojede až 24 kol a příjemně nás překvapila. Myslíme, že i první tři muže.

„Všechno dobré, jen po té sprše jsem dostala lehkou zimnici, která vygradovala pak doma pod peřinou a poměrně hodně mě bolely kolena, ale to odeznělo hned v neděli..Já jsem spokojená. Bavilo mě to hrozně moc. Fajn lidi. Dokonce handicapovaný pán ujel 10 kol! To jako klobouček..“

Jelikož v propozicích byli jen jednotlivci a dvojice, milým překvapením byla i ženská kategorie, která vůbec být neměla.

Konečná bilance: 1. a celkově 5. místo, 446km a úžasný zážitek se skvělými lidmi 🙂


Rubriky: Závody 2017 | Napsat komentář

ČMŽO SALAŠSKÝ DRTIKOL 2018

Pro každý cyklistický klub je významná událost domácí závod. Nebylo to jinak ani u nás v sobotu 11. srpna.

Přípravy vrcholily v páteční odpoledne, kdy již tradičně začaly padat první kapy deště. Nicméně ve velkém suchu, které toto léto vládne, to nebylo ani poznat. Sobotní ráno přineslo další srážky, a my se přece jen začali obávat. Naštěstí k nám byla předpověď vlídná, a v devět hodin ráno už vykukovaly první slunečné paprsky. Bohužel počet závodníků byl o 50% nižší než minulý ročník – máme to přisuzovat počasí nebo velké náročnosti trati? Odpověď necháme na Vás.

Dětský závod, který bývá jako zpestření pro naše malé ratolesti proběhl lehce zmateně, nakonec ale vše dobře dopadlo. Vrcholem celého dne však byl start hlavního závodu ve 12:00. I když bylo závodníků méně, na čáře nechyběly zvučná jména. Jan Fojtík, Pavel Žák, Pavel Skalický, Radek Šíbl…Průběh celého závodu mohli fanoušci sledovat z první ruky hned na několika místech. Největší zájem byl o rozhlednu, kde závodníci, jedoucí trasu 62km, jeli hned třikrát.

Na krátké trase bojovali o první tři místa Jakub Zemene, Martin Duřpek a Honza Lekeš – toto pořadí udrželi až do samotného cíle. Nejlepší čas na krátké trase byl 1:20:40s. Na dlouhé trase válčil Honza Fojtík společně s Pavlem a Pavlem (rozuměj Žakynem a Skaldou). Honza Fojtík dal v druhém kole jasně najevo, že jeho forma je na vrcholu a vytvořil si náskok okolo čtyř minut. Nejasné bylo však pořadí mezi Žakynem a Skaldou. Pavel Skalický ale ukázal svou sílu v posledním výjezdu na rozhlednu, a dojel si pro druhé místo s rezervou dvou minut. Pavel Žák tedy dojíždí na třetím místě. Honza Fojtík měl vítězný čas 2:23:59s. Měli jsme ale i svého zástupce, Stanislava Mančíka, který bojuje v celkovém seriálu Karpaty Tour – jeho čas 3:02:14s – Gratujeme! 🙂 Mezi ženami tvořily první krásnou třetici Radka Pospíšilová, Lucie Skřivánková a Marina Dragan. Radčin čas byl 3:04:26s.

Jsme velmi rádi, že se vše obešlo bez velkých obtíží, přestože jsme měli poprvé zraněného závodníka. Doufáme tedy v brzké uzdravení.
Zároveň děkujeme závodníkům, že i přes nepřízeň počasí, která ale trasu nakonec vůbec neovlivnila, dorazili a nebáli se postavit na start tak náročného závodu.

V neposlední řadě bychom chtěli poděkovat všem sponzorům. Bez Vašich věcných i finančních darů bychom těžko mohli připravit takový závod. Velice si toho vážíme, a věříme, že čím dál více si to uvědomují i samotní závodníci – jelikož nic není zadarmo.
Obrovský dík patří také pořadatelům – dobrovolníkům – hasičům, cyklistům, mykologům – prostě všem úžasným lidem, kteří jste nám pomohli. Nádhernou zpětnou vazbou pro nás jsou slova chvály na připravenost a organizaci celého závodu. Neměli jsme ani jednu jedinou stížnost na značení, trať či organizátory na trati. Tak tedy ještě jednou – MOC DĚKUJEME VŠEM!!

Výsledky:
https://my6.raceresult.com/99876/results?lang=cs#0_375517

Rubriky: Závody 2017 | Napsat komentář

Hostýnská 50

Sobotní dopoledne o sobě sluníčko dávalo opravdu vědět. Neúprosné horko sužovalo závodníky už na startu.
Náš tým tentokrát reprezentoval Ondra Habáň(30.kat.,2:02:28), Karel Kloupar(12. kat., 1:53:41), Robert Toček(25.kat.,2:06:13) a Laďa Kolomazník(65.kat.,2:24:49).

První kopec je na této trati, která je poměrně jednodušší a technicky nenáročná, rozhodující. Závod je rychlý, jezdivý, a není o čem přemýšlet. I když Karel startoval ze zadních pozic, podařilo se mu po pár kilometrech dostat více dopředu, a stál se tak leaderem naší reprezentace 😀 Přesto, že v týdnu měl opravdu nepříjemnou potyčku s agresivním řidičem, kyčel se zdála být v pořádku. Na startujícího Jardu Kulhavého to ale nebylo 🙂 Na Trojáku čekala Alča, jakožto věrný fanoušek. Ovšem tunel a tmu před očima měli evidentně všichni.

Vzápětí za Karlem se řítil Ondra, který letos závody trošku šidí, a jel poměrně v klidu, dle tepu – závod si prostě užíval (jediný také vnímal povzbuzování) 🙂 Robča pronásledoval Ondru, a nakonec z toho byl rozdíl jen 4 minutky. Laďa si na pohodičku dojel asi o 20 minut později.

Nevyhovující ale byla situace na občerstvovacích stanicích, kde byl jen jeden člověk. Někteří tedy nedostali žádnou vodu. Za to v cíli na nás čekalo několik litrů..dobře jsme se tedy poté najedli a vyrazili po vlastní ose domů 🙂

Rubriky: Závody 2018 | Napsat komentář

ŠKODA STUPAVA TROPHY 2018

Páteční odpoledne přineslo mnohá rozhodnutí. Po ne moc dlouhém „štengrování“ se Alča rozhodla doprovázet Karla na slovenskou stranu, konkrétně na závod ŠKODA STUPAVA TROPHY. No a přece nepojedeme na Slovensko kvůli pár kilometrům. Karel vybral rovnou 105 kilometrů, které opravdu stály za to. Podle jeho slov, jde o nejlehčí závod, který na Slovensku je :-O

V šest ráno vyjíždíme z domu nabalení jak na týdenní dovolenou. Alča sebou měla dvě taše (nemá tam řízky????). O půl osmé jsme vyrazili k prezenci, která byla rychlá. Evidentně bylo vše dobře připraveno. Začala se blížit devátá hodina a my se v poklidu rozjeli.

Úderem deváté se rozjel peloton o sedmdesáti lidech. Pražící sluníčko útočilo na závodníky a postupně jim začínalo závod lehce znepříjemňovat, až do příjezdu na lesní cestu, kde odstřelovaly drobné kamínky po prvních nástupech. Poté už opravdu rozhodoval terén a zdatnost závodníků v technice. Karel měl jasnou taktiku: „na začátku to napálit a pak se uvidí, jak dlouho to vydržím – přesně tak, jak se to nemá dělat, ale i tak jsem tempo elite neuvisel a už v prvním kopci jsem se zařadil do skupinky podobné výkonnosti, kde byl asi nejsilnější jeden rakušák, kterého jsem znal už z předchozích závodů – a kterého jsem se snažil tak tak uviset. Jelo se celkem tempo – rozuměj na hranici mých možností – z kopce a v technice byli všichni lepší, já se to snažil dohánět ve výjezdech – jenže asi na 40km se objevuje díra jak do pekla na zadním kole. Tmel se nechytá, naštěstí mám knot, vrazím ho tam, bombička tlakuje, moc to netěsní, zbytek knotu blomcá o rám, ale nějak to jede..“

První polovina závodu byla krásná, kochací. Respektive pro Alču, ta brala závod na bajku jako uvítací, a měla nejvzornější kadenci. Karel je ale opravdový závodník, a dával tomu, co to šlo. Letos je jeho forma opravdu skvělá. Zrada ale přišla o pár kilometrů později, nastaly ty nejtěžší kopce a stoupáky. Pár brdků se i poctivě tlačilo. Úlevou se zdály být dva stoupáky po asfaltu, ze kterých se ale vyklubaly prudké kopce štípající jako ti nejotravnější komáři. „Hurá, vidím terén!“.

Karel stále bojuje s dofukováním na každém asi desátém kilometru, až konečně jej zachrání pořadatelé z občerstvovací stanice na 80km – VELKÁ PUMPA! Jenže po 1km knot nevydrží nápor, a Karel může znovu začít trénovat „bicák“.

Na jednom z nejtěžších kopců zaplakali Ti, kteří jeli pomaleji než špička závodu. V samotném středu Karpat se začalo ozývat výhružné hřmění. (A věřte tomu, že uprostřed hlubokého lesa a lehkého přítmí to znělo opravdu hrozivě..). Na hřebenu už byly vidět i záblesky. A ano, v jednom z mnoha těžkých sjezdů začal pořádný slejvák. (To vysvětluje Alčin nabalený lodní kufr – ta holka něco tušila, a řízky to nebyly..). Zatímco Karel se vyšlapával, a hlavou se mu honily myšlenky na kuře s chlebem a papričkou, Alča sjížděla „totálka“ celá od bahna, písku a trnů od ostružin do cíle :)) Tudíž pokud by mělo jít o nějakou prezenci týmu nebo kola, bezpochyby nikdo nepozná ani Alenku, natož značku kola či název týmu. Karel Alču ale v cíli přece jen vyčmuchal a oznamoval svoji bramboru (s defektem od 40km byl pro Alču vítěz). Jakožto šarmantní doprovod umyl kolo..i ji. Ne, jen to kolo 🙂

Čistí a voňaví jsme si pochutnali na trochu, pro nás, nezvyklém pohoštění – možná jsme rozežraní, ale my rádi rizoto, a nebo alespoň výběr ze dvou jídel, kdy jedno je bezmasé. Karel s chutí snědl i papričky, které ho tedy pořádně zaskočily. Div se nevyvrátil. Na omdlévání ale nebylo čas, jelikož super načasované vyhlášení odsýpalo, a na druhý stupínek na bedně byla volána Alča. S úsměvem přebrala kytičku, a jelo se domů. Hrozně jsme si to užili a pochvalu zaslouží precizní organizace závodu 🙂

Rubriky: Závody 2018 | Napsat komentář

Drásal 2018

Asi nikomu nemusíme představovat závod Drásal, který se koná tradičně v Holešově a provádí závodníky těmi nejtěžšími Hostýnskými vrchy.
Naši reprezentanti si vybrali trasy, které se jely v sobotní den. Robert Toček zvolil 117km, která měla být test po jeho menší pauze. V cíli, kde jsme naše cyklisty přijeli vítat, nám sdělil: „Bylo to moc.“ :)) Vybojoval si ale krásné 73.místo ve své kategorii s časem 7:54:08s.

Dalšími třemi závodníky byl Karel, Staňa a Laďa – ti ale vyjížděli o něco dříve. Jejich volba byla OBR Drásal. Velmi náročnou trasu se nám pokusil hezky detailně popsat Karel Kloupar.

„Na startu mne trochu vyděsilo, že mě díky nízkému přidělenému startovnímu číslu tlačili do první řady – později jsem zjistil, že to bylo díky loňskému Drásalovi, protože já jel sice loni stovku, ale do bodů KPŽ se OBR nepočítá, tak jsem měl víc bodů, než ti, co jeli Obra.. Naštěstí nejelo moc lidí, tak jsem se mohl stáhnout do míst, kde jsem se cítil patřičněji…
Protože jsem vůbec nevěděl, jak to jet, dal jsem si strategii – držet se zkušeného mazáka Stani Mančíka… ten odvážně vyrazil – krátký krátký, přestože teploměru se ráno moc nechtělo přes deset stupňů… No já bral raději návleky a vestu – a i tak to nebylo nic moc – později jsem zjistil, že garmin naměřil minimum 4 stupně – naštěstí nad nulou… ale aspoň jsme se moc nepotili a s radostí nastavovali tělo každému paprsku…
Na začátku mi Staňa trochu ujel – jsem se trochu zakecal a myslel jsem, že se pojede tak nějak lehce a pak se uvidí… no a ono se docela závodilo. Na první občerstvovačce jsme se konečně pěkně nasnídali a všechno hned bylo veselejší – do té doby jsem spíše přemýšlel, co tady proboha v tuhle hodinu dělám. Týmovou taktiku jsme drželi až na Kelčák, kde jsem trochu nastoupil, abych šel první ze skupiny do sjezdu, páč někteří jeli ze sjezdu skutečně tragicky – rozuměj ještě hůř, než já – no a pak už jsem Staňu neviděl. Vlastně viděl jsem ho pak v cíli s přehazovačkou v ruce. Mně se pak jelo dobře – poctivě jsem doplňoval chleba se sádlem a cibulí, myslím, aj nějaké pivo bylo – zkrátka pohoda. Trochu mne překvapilo, že se jelo podobné tempo, jako jezdím tu stovku, ale tak nějak to šlo… Jel jsem ve skupince s jedním slovenským a jedním brněnským kolegou, se kterými jsme poctivě spolupracovali, jedli, pili, povzbuzovali se a tak… asi od 120 km jsem se začal dívat na garmin, kdy už tam budem… a asi od 175 km jsme teda začali závodit… tak jsem pak už jel, co to šlo… do cíle jsem dorazil v celkově pozitivním rozpoložení, krásně projetý..“

Ano, Staňa měl opravdu smůlu a bohužel se mu podařilo urvat přehazovačku, a to stejně jako loni. Asi se ty tradice opravdu měnit nemají :-)))

Konečné pořadí:

Karel Kloupar 8. místo v kategorii s časem 11:28:18s.
Stanislav Mančík 5.místo v kategorii s časem 13:09:56s (a to i se svou smůlou a půjčenou přehazkou:)
Ladislav Kolomazník 32.místo v kategorii s časem 15:17:37s.

Na závěr bychom chtěli poděkovat našim závodníkům, kteří to zvládli více než perfektně. Je nám ctí, že máme v týmu takové našlapané borce! 🙂

Rubriky: Závody 2018 | Napsat komentář

Karpatský pedál 2018

Třetí červencový víkend nám nezpestřovalo jen Mistrovství Evropy v silniční cyklistice do 23 let, ale také sobotní závod Karpatský pedál.
Jelikož se tohoto závodu zúčastnil Karel Kloupar, Stanislav Mančík a Ladislav Kolomazník. Žadonili jsme o jejich přetlumočení závodu tak dlouho, až se to podařilo :-))

Perfektně se toho zhostil Kája.
– šílená řada u prezentace – ne, jedna paní na vydávání všech tašek je skutečně málo – ale myslím, že to už je tu tradice a z tradic se nemá ustupovat..
– Staňa nafasoval číslo 1 – asi vědí s kým mají tu čest, ale po Drásalovi se ještě moc necítil a měl nějakou závažnou chlapskou nemoc – myslím rýmička – takže tuším „jen“ třetí místo – no musí na sobě zapracovat 🙂
– já se po startu snažím viset v první skupině, ve druhém kopci si definitivně vystupuji (na tep 175 to fakt celé neobjedu – teda zatím) a začínám jet svoje tempo – nakonec stejně jako hromada dalších..
– fakt není dobrý nápad pustit dlouhou a krátkou trasu spolu – trochu se motáme, trochu si zavazíme, ale pak se naštěstí oddělíme a už to jde..
– tomu říkám „závod přes jeden kopec“ – první půlku nahoru a druhou půlku dolů… ale docela těžký, protože ten kopec je fakt docela dlouhý a dokáže přivést křeče v druhé polovině závodu i jinak docela odolným jedincům..
– přijde mi, že je to pořád do kopce – jako skutečně pořád a pořád – dnes mi to do kopce nešlape úplně optimálně – nějak to nejde do vyšších otáček, ale se skupinkou se „jakš takš“ držím…
– poprvé Javořina, sjezd po sjezdovce, kde zjišťuji, že mi s věkem stoupá i pud sebezáchovy..
– podruhé pod Javořinu – tady i kousky beze studu šlapeme pěšky..
– no a teď to rozjedeeem (loni mne to tady naučil Staňa Mančík, když jsem mu po hřebenu sotva visel a stejně neuvisel) tak teď zas vyškolím kolegy já 🙂
– takový zvlněný hřebínek – ne úplně zadarmo – několik výšvihů, které už po předchozích kopcích bolí – jedu plné kule, což se vyplácí, „páč“ většina kolegů už nemá morál, a co jsem ztrácel v kopci – teď srovnávám..
– závěrečný sjezd mám nacvičený z rozjíždění, což mi pomohlo o jedno – dvě místa..
– v dojezdu opět úsměv – výkon v kopci mohl být lepší, ale s šestým místem v kategorii spokojenost – dnešní možné maximum!

Konečné umístění tedy bylo 6.místo v kategorii pro Karla s časem 2:28:06s. Staňa se jakože necítil a vybojoval 3.místo v kategorii s časem 2:39:41s. Laďa po delší pauze dorazil do cíle s časem 3:18:44s na 56. místě v kategorii.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Rubriky: Závody 2018 | Napsat komentář

Nivnická 50 2018

Krásnou červnovou neděli si lidé obvykle zpříjemňují svátečním obědem, odpolední siestou u bazénu či mírumilovným popíjením zlatavého moku…

Již první ranní paprsky nad salašskými kopečky předpovídaly sluníčkový den. Že bude ale tak horký, nechtěl asi nikdo z nás. Vydali jsme se totiž závodit na Nivnickou 50, která je se svým převýšením a sjezdy jedním z těžších závodů. O tom se mohl přesvědčit Karel Kloupar a Stanislav Mančík na trase 50km, a Habíci (rozuměj Alča Háblová s Ondrou Habáňem) na 27km.

V prvním koridoru se na svůj start připravoval Karel se Staňou, kteří si z Alenky a Ondry kamarádsky utahovali, proč že vlastně jedou tu dětskou trasu?? (rozuměj, Alča bojuje trochu s nohou, Ondra trochu s kolenem, takže jsou oba trochu mrzáci:).
Start byl poměrně originální. Výstřel z děla – a my se trochu zalekli, jestli náhodou nelehla první část peletonu. Nastala nervózní tlačenka na průjezd nafukovací branou. Asi by je měli dělat větší nebo co. Hned po startu se na nás usmíval „panelový“ brdek, kde se začaly předvádět podivuhodná tempa. Karel se Staňou mizí za první smyčkou, a Ondra se od Alenky odpojuje hned vzápětí, a Alenka jen smutně kouká.
Sjíždíme k nebezpečnému úseku, kde vidíme na mostě ležet první oběť, naštěstí to nevypadá zle a je v dobrých rukou. Po výjezdu na cestu nás přátelsky povzbuzují kluci z KCK. Ale ani morální pomoc nepůsobí na naše nohy, kterými kroutíme do stoupáku na pekelně vyhřáté louce. Po asi osmi sekundách stoupání máme pocit zhoření, a taky vyhoření. U první občerstvovačky bereme luxusně ohřátou vodu na čaj, bez čaje – a usmíváme se na Michala Krčmu, který také poctivě fandí.

Zatímco Karel, Staňa a Ondra svádí svůj boj, Alča už tak trochu utahuje smyčku. Nožka nepovoluje velké intenzity, a tak je hlavně cvičen krk neustálým se ohlížením, se smířením, kdy už ji tedy dojedou..To se ale nestalo. No jo, dítě štěstěny. Do cíle Alča dojíždí za Ondrou Habáňem, který bere 9.místo celkově a horce vařenou bramboru v kategorii – čas 1:16:14s. Alenka dojela jako druhá s časem 1:27:28s a proklatě smutná. Prej nejde o bednu, ale o pocit z jízdy.

Karel a Staňa ale točí dál! Hořký výjezd na Lopeník trochu bolí. Kyselé ksichtíky značí prekérku, ale vyceněné zuby ještě stále souboj! Habíci netrpělivě vyhlíží Karla i Staníka. Nadupaný Karel, který má letos opravdu naježděno a fakt „DUPE!“, nezklamal a dojíždí do cíle s úctyhodným časem 2:32:09s. 6. místo v kategorii a 21. místo celkově, a pořád mu to děsně sluší – zajímavé. Ani nestihnou proběhnout gratulace ke skvělému výkonu, když slyšíme Mrazíka, jak hlásí příjezd našeho posledního člena, Stani. Ten dofrčel za 2:37:22s a užil si našeho velkého aplausu. Ten kluk ušatá vyhrál v kategorii! Svedl parádní souboj, a byl úplně hotový. Tak jak to má být!

Jeli jsme vytočit nohy a lelkovali v areálu koupaliště do vyhlášení, a pak jsme všichni prchli domů – na pozdní sváteční oběd, odpolední siestu k bazénu. Jejda a ten zasloužený mok! 🙂

Tým CK SALAŠ děkuje za podporu i pěkné výkony!

Rubriky: Závody 2017 | Napsat komentář

MAMUT TOUR 2018 220km

– 25.5.2018 pátek odpoledne –
„Jedeš?“
„Nevím, a Ty?“
„Nevím, pořád mě bolí to koleno.“
„Mě zase ta noha.“
„Mmm, ale je to škoda nejet, že?“

Nějak takhle vypadala debata před závodem MAMUT TOUR. A protože jsme frajeři z vesnice, hned jsme si troufli na trasu o délce 220km a 3891m. I když někteří byli lehce porouchaní, nakonec se na start postavili ve složení: Alenka Háblová, Ondra Habáň, Karel Kloupar a Staňa Mančík. Všichni jsme věděli, že dnes to bude krutá sranda.

Po vyjetí nastala poněkud zbytečně nervózní atmosféra. Neustálé brždění, a zase tlačení do pedálů. Někdy i dost nebezpečné manévry, ještě než závod opravdu začal. Naši závodníci se na sebe ale křenili a věřili, že vše zvládnou. Všichni si utahovali z Alenky, aby na ně počkala aspoň na prvním kopci. Tenhle náš usměvavý talisman kluci ale ztratili zanedlouho, ve sjezdu. Ondra, Karel i Staňa se chytli skupiny, ve které se jelo velmi dobře. Tempo bylo vyhovující stavu Ondry, který přes zuby háže těžší převod a dupe, už jen aby byl v cíli.

Kluci ani neměli ponětí, že 12minut za němi už dupe i Alenka, která (jak jsme se později dozvěděli) byla nucena dvakrát po sjezdu nahodit řetěz. Prostě Ála a její „španěl“ no, ale nakonec si kluky solidně dojížděla i přes tuhle „prekérku“. Dle jejich slov, měla štěstí, že potkala Michala Hradila z KCK, který jí dovezl ke skupině. A jsme u setkání na Grapech, bohužel ne zrovna dobrovolně tu čeká Ondra Habáň. Jeho kolenu se tempo přece jen znelíbilo, a začalo diktovat své vlastní – hořké a bolestivé. Doprovází Alču přes Grapy, kde se odpojuje nejbližší cestou na Přerov.

V předních frontách Karel zvyšuje svůj náskok nad Staňou, a začíná cítit čím dál více síly a energie. K jeho vlastní škodě, jí bylo až moc. Hlasitým zvukem o sobě dal vědět přesmyk, který se podařil Karlovi urvat. Což nás mrzí, a to opravdu hodně. Karel měl šanci na pěkné umístění. Bylo však vidět, že toto neštěstí bere s rezervou. Čekajíc na doprovodný automobil si dělal selfie a poctivě fandil projíždějícímu Staňovi a Alči. Stále s úsměvem. 🙂

Staňa držel své stálé tempo. První kilometry pro něj byly dost těžké. Nehledě na to, že má Staňa (bez urážky Staňo 🙂 ) starší kolo s převody, které by nechtěl nikdo z nás. Je to zkrátka dříč. Po 160km už mu to ale jako dřina nepřišlo. Vlastně už se mu jelo tak nějak příjemně. S klidem a přehledem si dojel pro 5.místo v kategorii s časem 7:58:10s.

Na trati svůj boj, kdy zůstává otázkou jestli s nohou nebo trasou, nevzdávala Alenka. Ta si do cíle 220-ti kilometrové trasy dojela pro 1.místo v kategorii s časem 8:13:40s.

Jsme velmi pyšní na odhodlání, psychickou i fyzickou sílu – tohle už jsou vážně nějaké kilometry. Momentálně se radujeme z úspěchů našich závodníků na tak těžké trati, ale především dáváme do kupy jak své kola, tak i těla 🙂

https://prerovsky.denik.cz/ostatni_region/prerov-ma-za-sebou-dalsi-mamuti-sportovni-vikend-20180529.html

Rubriky: Závody 2018 | Napsat komentář

Král Zahoria 2018

I druhá květnová neděle zlákala bajkery a bajkerky k našim sousedům na Slovensko. Třetí závod série MTB Karpaty Tour se konal za krásného počasí.

Na závod vyrazil z našeho týmu Stanislav Mančík a Karel Kloupar, kteří se bránili dlouhým zpovědím. Přece jenom jsme ale ze Stani dostali pár informací v této podobě: „Start, maximální tepy, bolest, křeče, bolest, křeče, *píp* další kopec, křeče, vidím cíl, *píp* kam nás to posílají?, bolest, poslední zbytky sil, to musím dat už, snad se na to už *píp*, Božínku konečně cíl!!!“ Staňa si se startovním číslem č.4 vybojoval krásné 2.místo v kategorii s časem 2:23:36s, celkově bral 45. místo ze 143 zúčastněných. Karel se svým časem 2:16:07s odvezl 24. místo v kategorii a 25.místo celkově. Za super výkony děkujeme!! 🙂

Těžko říct jak to prožíval Karel, ale závod byl pro letošní rok nový, a ne úplně plný terénu. Hodně asfaltu, zaznívalo z úst našich dvou závodníků. Ovšem nemůžeme pořadatele a organizátory kárat. U sousedů na Slovensku panují tvrdá pravidla, co se týče cyklistů v lese, a zrovna letošní ročník došlo k menším problémům. Do budoucího ročníku věříme v posun, a držíme pěsti v komunikaci, která není vždy úplně jednoduchá.

Rubriky: Závody 2018 | Napsat komentář

Vidnavské okruhy 2018

Den po Rohálovské se konal další silniční závod. Tentokrát ve Vidnavě, jenž se nachází na hranici České republiky s Polskem. Tato trať byla lehce těžší než v Olšovci, ale ani to Alenku neodradilo. Jelikož sobota pro ni byla pracovní, a do Prusinovic dorazila jen jako divák, byla pro ni neděle dobrou náhradou.

Další krásný slunečný den začínal a bylo jasné, že dnes zima určitě nebude. Naopak z některých poteče víc než je zdrávo. Alču čekaly Vidnavské okruhy, 48km závod s cílem v kopci. Na náměstí startovaly jednotlivé kategorie po pár minutách. Alča se vecpala do druhé řady tak, aby měla prostor se udržet co nejvíce vepředu. Jenže ještě nevěděla, co ji čeká.

Závod odstartoval a bylo slyšet jen zuřivé cvakání bot do pedálů. Někdo i na třikrát 🙂 🙂 Nejelo se ale úplně rychle, což naši závodnici poměrně znervózňovalo. Jak sama řekla, pořád měla strach, kdy to vypukne. Vypuklo to v druhém kole, kde se Alča pokusila o (řekněme si to na rovinu) absolutně nesmyslný únik. V dalším kopci se neudržela prvních mužů a dvou žen. Díky vlastnímu nesmyslu přišla o skupinu, a začaly ji poměrně hořké chvilky. Protivítr foukal více než je zdrávo, a hořkost stoupala ještě výš. Šlapání do prázdna značil spadený řetěz. Třepající ruce nahazovaly řetěz zpět, a už zase Alča šlape. Špinavá jak horník, ale šlape. Za pár minut v kopci vidí první malou skupinu, která není nijak početná. Ale dívčí „ohon“ značí pomyslnou šanci. Hořkost střídá výsměch, řetěz padá podruhé. Alča už jej nahazuje s klidem. A asi taky rychleji, než poprvé. Hlavou už jí údajně lítaly myšlenky, že to nedojede. Další celé kolo to prostě nešlo, muž který doprovázel druhou ženu, byl silným soupeřem. Alča je ale dítě štěstěny, a před předposledním kopcem za sebou slyší hukot plášťů. Co se nepodařilo – skupinka mladých silničářů v úniku. Alča využila příležitosti, zahákla se a držela jak klíště. Díky těmto borcům se dovezla jak princezna ke své soupeřce, kde také pokorně vystoupila ze zběsilého tempa jejich zachránců.

Alča si řekla, že nebude převozník a nikoho teď fakt nepoveze – pojedou tedy každá za svoje. Kličkováním pochopeno. Do posledního kopce už jen polykala, vzpomínala na Vidnavu a slova „ešteee je čoskorooo“. A tentokrát začala spurtovat soupeřka, která si nechtěla druhou pozici nechat ujít. Pocit hořkosti se vrátil, a pocit prohry pomalu přicházel. Nicméně, nějaký malý permoník v Alči si chtěl ještě hrát a soupeřku, která se ještě měla otočit, přespurtovala. Ani ona to nechtěla vzdát, jenže síly už prostě nenašla. Alča si tak pro spravedlivém boji, odvezla z Vidnavy druhé místo s časem 1:33:33s.

Rubriky: Závody 2018 | Napsat komentář